Mám strach ze smrti, znesnadňuje mi život, i když jsem věřící. Co s tím?

Dobrý den,

strach ze smrti má do určité míry asi většina lidí. Neumíme si představit, jaké to bude, na situaci smrti se nijak speciálně během života nepřipravujeme. Smrt se pro naši společnost stala něčím cizím, co pouze ukončí pobyt v tomto životě, jakoby neznamenala nic víc, prostě ztráta hezkého, konec všeho, co jsme v životě získali nebo vystavěli. Filozofický nebo spirituální rozměr smrti, který by v takovém případě pomohl, je těžké najít, stejně jako nějakou smysluplnou přípravu, která by nás posilovala ve chvílích strachu. Tedy obvykle lidé vnímají smrt jako něco nepřátelského. U mladých lidí, jako jste Vy, navíc může působit smrt jako něco nemístného, ještě na ni není čas, jste ve věku, kdy je spíš obvyklé zabývat se životem, jeho rozpukem, předáváním života dál a radostí z toho, že spousta věcí jde.

Nevím přesně, co Vás děsí, ale je jasné, že smrt v sobě opravdu obsahuje ztrátu, konec a nevratnost. Možná jsou pro Vás děsivé právě tyto její stránky. Vypadá to, jakoby Vám strach z konečnosti života bránil život naplnit. Důvodů a tedy i léčebných postupů může být opravdu hodně. Je třeba možné, že se v průběhu Vašeho života objevila nějaká „nemístná“ smrt, úmrtí někoho, které blízkým nedávalo smysl a vzniklo tak ve Vašem okolí logicky pojetí smrti jako nespravedlivé hrůzy. Zjistit, co Vám brání začlenit smrt do svého života, může být důležitý úkol. Doporučuji Vám věnovat pozornost tomu, co Vás na smrti děsí a pak o tom mluvit s blízkými lidmi, duchovním nebo psychoterapeutem. Je normální se smrtí zabývat, klást si otázky a snažit se s konečností života vypořádat, ale je škoda, když kvůli tomu nemůžeme dobře žít. Je možné, že pro Vaše blízké mohou být otázky a rozjímání okolo smrti také strašidelné a mohou se tomuto tématu vyhýbat. Pokud to tak je, hledejte pomoc profesionálů. Není cílem udělat ze smrti něco bezvýznamného, co můžeme v klidu ignorovat, ale zpracovat její fakt jako výzvu, prožít čas, který je nám vymezen, způsobem jaký potřebujeme, jaký je možný a jaký považujeme za smysluplný. Jinak se jí oddáváte v době, kdy ještě nemusíte.

Přála bych Vám najít někoho, s kým můžete bezpečně o svých obavách mluvit, aniž by se zveličovaly nebo naopak nebyly brány vážně.

Zuzana Vondřichová