Mám babičku, která by se raději zabila pomocí prášků, než by byla "na obtíž". Potřebuji si srovnat, proč to tak je. Mám šanci ji přesvědčit, aby to nedělala?

Odpověď na dotaz ze dne 6. ledna 2016 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, potřebovala bych si sama v sobě srovnat PROČ moje babička se radši zabije spolykáním prášků než aby byla " na obtíž" ? Nikdy nepřijela na naše narozeniny, nikdy nás nevzala do divadla ...max. na zahrádku když ještě měla. Vím že je praktická, když někdo potřebuje zkrátit záclonu nebo uplést ponožky, tak to je ochotná, ale když ji zveme na kafe tak řekne co bych u vás dělala a nebo se vymluví na počasí.V létě jí bude 80 a zdravotně chřadne,teď je v domě s peč. službou a samostatná,ale příjde den kdy už nebude zvládat.Chtěla jsem jí dát možnost aby v klidu dožila u nás na domečku,kde by měla pravnoučata na očích,vlastní pokoj,..ale ona nemocnici nechce(viděla jsem jak to vypadá na geriatrii fakultní nemocnice a nedivím se),ale ani u nás být nechce...vím že je to třeba předčasné, nebo že se může stát cokoliv nečekaného a rychlého jako když nám 28.12.zemřel tchán během jedné hodiny na infarkt,..ale velmi mě bolí pomyšlení že je pro ni lepší varianta spolykat prášky a zabít se, než aby byla odkázaná na mou péči a pomoc. Jsem věřící, sebevraždu považuji za nejkratší cestu do pekla..i proto je to pro mě těžké. Mám nějakou šanci ji přesvědčit aby to nedělala???
Irča

Dobrý den, paní Irčo.

Vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Máte obavy o svoji babičku, která přemýšlí a plánuje, jak by chtěla dožít svůj život. Nerada by byla lidem na obtíž, je pro ni přijatelnější si vzít život. Tyto úvahy ve Vás pochopitelně vyvolávají úzkost, obavy a bezmoc. Ptáte se, jak se se situací vyrovnat, a možná byste si daleko víc přála babičku přesvědčit nebo jinak ochránit. Vážím si Vaší všímavosti a obětavosti. Je vidět, že jste nepřeslechla babiččino přání a nenechalo Vás to chladnou. Záleží Vám na ní. Jste dokonce ochotná věnovat jí své síly a bydlení a o babičku se postarat! To není vůbec samozřejmé.

Uvědomuji si, že se pohybujete na hraně a najít rovnováhu bývá velmi těžké. Na hraně mezi tím, že na jednu stranu chcete respektovat přání babičky, na druhé straně ji chcete zachovat naživu. A na hraně mezi touhou „srovnat se sama v sobě, proč…“ a touhou „ji přesvědčit, aby to nedělala“. Na jedné straně bezmoc, na druhé straně … co vlastně? Odpovědnost? Moc? Touha pomoci za každou cenu? Neexistuje jednoduchý návod, jak to vybalancovat.
Je velmi těžké si ujasnit a uvěřit tomu, že nenesete odpovědnost za rozhodnutí babičky. Že můžete ovlivnit jen nějakou část. A vyrovnat se s tím, že víc nemůžete. Konkrétně by to znamenalo, že můžete s babičkou mluvit o jejím i Vašem pohledu, o jejích i Vašich hodnotách. Ale nemůžete ji přimět, aby se zachovala podle Vašeho nejlepšího přání. Můžete jí nabídnout žití u Vás, ukázat jí, co by mohla rozhodovat ona (třeba jídlo, oblečení nebo čas vycházky), s čím by Vám mohla pomoci (rada, či třeba nalouskat ořechy nebo uplést šálu vnoučeti…), ale nemůžete ji přinutit, aby to chtěla. Rozhodnutí je na ní. (Samozřejmě v situaci, kdy už by ty prášky jedla, jí zabráníte, ale když o tom mluví, můžete požádat personál o větší dohled, dávat jí najevo svou přízeň, ale moc víc není ve Vašich silách. A i toto má velkou cenu!) Uvědomuji si, jak velká bezmoc to je.

Velkým zdrojem Vám může být Vaše víra – předpokládám, že se modlíte za babičku a její dobrou smrt. Je-li Bůh, v kterého věříte, všemohoucí, může to zařídit…
Chci Vás povzbudit, abyste nezůstávala se svými obavami a úzkostí sama. Abyste je sdílela nejen s Vašimi nejbližšími, ale udržovala i přátele, kterým důvěřujete a můžete se jim svěřit. Možná i mezi duchovními najdete někoho, s kým můžete probrat Vaše obavy ohledně osudu sebevrahů. Navrhuji, abyste se také sešli jako široká rodina na jakési provozní poradě. Tedy nejen Vy, ale i ostatní babiččiny děti a vnoučata. Abyste spolu probrali situaci, mohli vyjádřit své obavy, slyšeli pohledy druhých a hledali další možná řešení. Vyplácí se dělat takové porady několikrát do roka.

Může se stát, že to vyrovnání se bude pro Vás těžko zvladatelné; doporučuji toto téma „řešit“ za pomoci psychoterapeuta. Internet nebo linka důvěry ve Vašem okolí Vám může poskytnout kontakty.

Paní Irčo, kéž je Vaší babičce přáno dobře dožít a dobře pak zemřít. A Vy kéž dokážete najít rovnováhu a zůstane Vám otevřenost a ochota pomoci – v každé situaci, jakou život přinese. Budu na Vás myslet.

Petra Hálková