Lékařka rozhodla o DNR a podání morphinu, pacient po 14 dnech v nemocnici zemřel. Jak to, že nás nekontaktovali?
Dobrý den,
hezky jste mi odpověděla, ale u nás byla situace, kdy pacient zdravý celý život za 14 dní v nemocnici zemřel s DNR a 2 morfiovými injemcemi.Odvezla ho zpět sanita a do 8 hodin zemřel neb měl ve zprávě propouštěcí, že nic nepomůže ! Ovšem pacient byl jen a jen zesláblý neb v nemocnici z 65 kily na začátku se dostal na 53 kilo !Zdokumentováno. Nedostával žádnou výživu, jak měl předepsanou vstupem do nemocnice. Dostával rohlíky s paštikou a bez zubů (měl protézy) a ještě pacient byl přivázaný 2 dny a 2 noci za ruce (to znamená, byl bez jídla a pití). Odcházela jsem od pacienta který se mnou mluvil a měl srdce a plíce v pořádku ! Díky propouštěcí zprávě "lékařka" s ročním diplomem rozhodla DNR a morfiovky a pacient neměl NIKDY žádné bolesti ! Takhle se stal nevratný omyl ! To jsou ta samostatná rozhodnutí a my doma NIC NIC nevěděli neb nám za 14 dní pacientova pobytu nikdo nezavolal ! My je neznáme oni si myslí, že ano. Asi vše vykládali jiné rodině !!!! Dát do vyhublého těla které 14 dní nic nejedlo a nepilo................to snad každý laik pochopí. Vražda.
Vážená Aleno,
z vašeho emailu na mě působí mnoho protichůdných pocitů — velký smutek ze ztráty, snaha vše, co se dělo, pochopit, a zároveň velká zloba na celou situaci. Nemohu se k tomu, co a proč se dělo, nijak vyjádřit, protože pozadí úmrtí neznám. Ale právě kvůli tomu, co a jak píšete, bych vám ráda navrhla, abyste se zkusila spojit s někým z ošetřujících lékařů a požádala je o vysvětlení toho, co a proč se dělo. Zkratku DNR (tedy nečinit pokus o oživování) užívají lékaři jen tam, kde je zřejmé, že nemoc je tak závažná, že pokus o oživování — resuscitaci — nemá naději na úspěch, nebo by sice došlo k obnově životních funkcí, ale nikoli k vyléčení základní nemoci, která zástavu způsobila, ale ani ke zlepšení pacientova stavu. Obvykle je rezervována pro pacienty, u kterých se důvodně lékaři domnívají, že jejich životní prognóza se pohybuje v řádu dnů, nejvýše několik málo týdnů.
Omlouvám se, pokud tomu ve vašem případě bylo jinak, ale ráda bych se ještě pozastavila nad vaší větou “.. my doma nic nevěděli..”. I když je to pro blízké nemocného často obtížné až bolestné, nárok na informace má jedině pacient a jedině ten může rozhodnout, zda a případně koho ještě informovat. Není povinností zdravotníků volat a informovat další blízké osoby, pokud nemocný je svéprávný a může sám za sebe rozhodovat. Zažili jsme i situaci, kdy si sám pacient výslovně nepřál informovat kohokoli dalšího — důvodem byly jeho velké obavy, že by informace o jeho závažném stavu rodinu rozrušily a vedly k depresi (tedy byla to obava o druhé).
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
