Kamarádce se nešťastně zabil před týdnem manžel, můj kamarád, má jedenáctiměsíční dcerku. Jak jí pomoci?

Odpověď na dotaz ze dne 11. září 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, kamarádce se nešťastně zabil manžel před týdnem. Zůstala sama s 11ti měsíční dcerou. Oba jsme je s manželem znali, přátelili se. Jsme z toho všichni zhrouceni, nevíme jak pomoci. Ta kamarádka se tu za mnou stavila s malou a já nevěděla co jí říct, po pravdě celé to bylo takové probrečené, po 5 minutách odešla asi jsem jí zklamala. Zkoušela jsem ji psát ale je mi jasné, že neodepisuje nikomu.....strašně mě to mrzí a nevím jak pomoci, zdali vůbec o to stojí....
Petra

Dobrý den, paní Petro.

Vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Během jednoho nešťastného okamžiku přišla Vaše přítelkyně o manžela a Vy o kamaráda. Dovolte mi vyjádřit Vám upřímnou soustrast. Je přirozené, že jste všichni v šoku, prožíváte zmatek, bezradnost a nevíte, co vlastně dělat a jak reagovat. Abyste prospěla kamarádce. Ale vlastně asi taky abyste zvládla svou vlastní bolest, úzkost a bezmoc. Oceňuji, že s kamarádkou chcete vytrvat i v těžkých chvílích, že nezůstáváte s rukama v klíně, ale aktivně hledáte, co dělat. Toho si cením.

Píšete, že jste ji posledně asi zklamala. Nevím, jak Vaše setkání proběhlo a v čem by to případné zklamání spočívalo. Snad můžete promyslet, co změnit, abyste z příštího návštěvy měla lepší pocit… Ale něco mi říká, že možná jste byla rozčarovaná, že to nebylo pohodové chápající setkání, na jaké jste byly zvyklé, ale že bylo plné rozpaků, slz, bezradnosti. Případně jste si v duchu přála, aby po rozhovoru s Vámi bylo kamarádce daleko líp. A tento zázrak se nepodařil, a nepodařil by se nejspíš nikomu. To, že za Vámi kamarádka přišla, vnímám jako zprávu, že k Vám má důvěru. Možná i ona sama tápe a netuší, co by jí vlastně prospělo. Ale vnímá Váš zájem, snahu, chuť jí podpořit – z toho může poznat, že není zcela opuštěná. Toto ujištění je pro ni velmi důležité.

Budu teď chvíli přemýšlet o Vaší kamarádce, co by asi tak nejvíc potřebovala? Představuju si, že se jí celý život obrátil naruby, nic není, jak bylo, v životě zmatek, v duši zmatek, nejistota… a zároveň se musí postarat o svou dcerušku… Popravdě, nejvíc by potřebovala, aby byl její manžel zpátky živý. A to jí nikdo nedokážeme splnit. Bohužel. Proto se cítíme tak bezmocní a proto se nám zdá, že nic nepomáhá. Co by jí mohlo alespoň trochu prospět? Možná teď nejvíc potřebuje, aby život dostal nějaký řád. Jídlo, jeho příprava, chvíle hry s holčičkou, procházka venku… Nevím, jestli jste něco z toho dělaly předtím společně, ale je tu možnost pomoci: nabídnout, že nakoupíte, přinést oběd (třeba polévku), jídlo pro dcerušku (v tomto věku by ještě neměla solit). Navrhnout, že si na hodinku pohrajete s holčičkou. Nebo že ji vezmete ven. Kamarádka bude vědět, že je o dcerku dobře postaráno, a může čas využít pro sebe. Lze uvažovat i o praktické pomoci. Jak technické (např. kdyby by se jí něco porouchalo), tak dejme tomu s financemi. Kamarádka má možná nárok na vdovský důchod a její dcerka na sirotčí, možná budou potřebovat i další sociální dávky – třeba byste mohla tyhle věci zjistit na ČSSZ a pomoct jí to zařídit. Kamarádku bude čekat také dědické řízení – nepotřebuje půjčit peníze, než proběhne? Pomoc v období po úmrtí partnera nabízí i nadační fond Vrba – můžete zjistit, jestli by kamarádka stála o jejich návštěvu, a případně ji zprostředkovat.
Může se stát, že kamarádka Vaši pomoc odmítne. Každý z nás v tak obtížné situaci reaguje odlišně. Dejte tomu čas. Nenechte se odradit, zkuste se příště nabídnout znovu. Je v pořádku také zvážit, jak často a jakou pomoc můžete a chcete nabídnout. Obě asi budete hledat, co by bylo to pravé. A to, že odmítne, neznamená, že o pomoc nestojí, ale že v tuto chvíli „na to nemá“. Že ji něco zaměstnává tak naplno, že se ani nedokáže rozhodnout, jestli pomoc chce. Příště může být vše obráceně.

Píšu stále o kamarádce, ale za stejně důležité považuji, abyste i Vy měla možnost truchlit a rozloučit se se zesnulým – Vaším kamarádem. Abyste našla chvilku (o samotě nebo třeba s partnerem či jinými společnými známými), kdy budete moci vzpomínat, smutnit, poslat nějaký vzkaz nebo jinak se s ním rozloučit. Pečujte i o sebe a svou duši.

Připomínám, že kdybyste si Vy nebo kamarádka chtěly promluvit s někým, kdo se snaží porozumět, ale není přímo zasažen úmrtím, kromě známých je možné se obrátit např. na linku důvěry nebo krizové centrum ve Vašem okolí. Na mnoha místech existují také poradny pro pozůstalé.

Moc Vaší kamarádce přeju, aby dobře prošla náročným obdobím truchlení, aby našla spolehlivé průvodce a dostatek vnitřních sil. Kéž i Vy moudře prožijete Vaše truchlení a můžete být kamarádce oporou.

Budu Vám držet palce.

Petra Hálková