Jaké jsou možnosti zdravotní péče doma, pokud hrozí akutní udušení?

Odpověď na dotaz ze dne 2. prosince 2018 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, rada bych se zeptala, jaké jsou zkušenosti s péčí o pacienty, kterým hrozí “akutní udušení”. Konkrétně můj dotaz směřuje k naši situaci. Maminka má rozsáhlý nádor na plicích (T4N2M0, stadium IIIb), největším problémem v tuto chvíli je, ze nádor prorůstá do průdušnice. Již dvakrát mamka podstoupila zpruchodneni trachey pod narkozou, z čehož jednou slo o akutní zákrok. Nádor je velmi agresivní a ukazuje se, ze k opětovnému ucpání prudusnice dochází cca již po 14 dnech po výkonu. Maminka aktuálně nastoupila na chemoterapii (zatím má za sebou první kapacku), aby se aspoň trochu a na nějaký čas snížilo riziko prorustani a akutního udušení. Nicméně prave riziko náhlého udušení neumožňuje její pobyt u nás doma, o což velmi stojíme (bydlíme totiž poměrně daleko od nemocnice, ve které jsou výkon schopni udělat). Jinak je na tom maminka zatím celkem dobre, je v dobre kondici (diagnózu známe cca 2 měsíce a po celou dobu je vlastně v nemocnici). Zajímalo by mě proto, jaké jsou možnosti v takových případech o příbuzné pečovat doma a jak se případně do budoucna řeší i to, když se léčba ukončí a rodina by měla nemocného rada doma až do úplného konce. Bojíme se však být přítomni takovému akutnímu stavu a zároveň nechceme, aby maminka trpěla. Docetli jsme se o možnosti paliativni sedace- předpokládám ale, ze toto muže podat pouze lékař. Jak to pak v domácím prostředí prakticky zvládnout, byť i s domácím hospicem “za zády”? Je to reálné? Nebo je jediným řešením luzkovy hospic? Co ale dělat v době, kdy je riziko udušení dost vysoké, ale “na hospic” to ještě není? Jsme opravdu odkázáni k tomu, ze maminka bude muset být stále v nemocnici? Předem velice děkuji za odpověď a za celou vaši činnost, kterou děláte. Mate můj obdiv, s pozdravem D.
Dagmar

Milá paní Dagmar,

ptáte se, jaké jsou možnosti péče o pacienta, kterému hrozí akutní dušnost v domácím prostředí. Konkrétně byste si ráda vzala domů svoji maminku s pokročilým plicním karcinomem, které nádor prorůstá do průdušnice.

V zásadě pečovat doma s podporou mobilního hospice o nemocného i s těžkou chronickou dušností nebo hrozící akutní dušností rozhodně možné je. Pacient může mít doma zapůjčený koncentrátor kyslíku a být vybaven medikací, která sice neodstraní příčinu dušnosti, ale od velmi nepříjemného pocitu, že se člověk pere o dech, dokáže účinně ulevit. Mám na mysli především morfin, ať už ve formě tablet či ampulek k podkožnímu podání. Tam, kde hrozí akutní dušnost, je injekční morfin vhodnější, protože zabírá rychleji, navíc při pocitu akutní dechové tísně může být problém tabletu spolknout. Podkožní aplikaci léku většinou zvládne po pečlivém zaučení zdravotníky i laik, je to způsob, kterým si například diabetici pravidelně sami píchají inzulin. U pacientů v hospicové péči, kde se používá podkožní podávání léků častěji, je možno zavést nemocnému i podkožní kanylu, takže pečující pak již nemusí nemocnému píchat injekci, ale pouze podá lék ze stříkačky do hadičky.

Kromě morfinu na dušnost, lze touto cestou podat i např. midazolam, což je lék na zklidnění a na spaní. Tato kombinace léků podaná podkožně většinou dokáže zařídit, že se nemocnému v krátkém časovém horizontu (cca do 20 minut) uleví a okamžik výrazné dušnosti ideálně zaspí. Pokud je ještě možný nějaký zákrok k odstranění příčiny dušnosti, je po dosažení úlevy od dušnosti samozřejmě vhodné pacienta nechat převézt do nemocnice, kde jsou výkon schopni udělat. U pacientů, kde již žádné kauzální řešení indikované není nebo si již nemocný převoz do nemocnice prostě nepřeje, je možné léky k zmírnění dušnosti podávat opakovaně nebo i kontinuálně např. lineárním dávkovačem. Takovému postupu, kdy se pacient v terminální fázi nemoci z důvodu jinak neřešitelného symptomu uvede do umělého spánku, se říká paliativní sedace, o jejím zahájení opravdu musí rozhodnout ošetřující lékař, ale neznamená to, že by pacient nemohl zůstat v domácím prostředí se svojí rodinou.

Paliativní péče, která obnáší léčbu obtěžujících symptomů i komplexní snahu o co nejlepší kvalitu života nemocného má samozřejmě probíhat v celém průběhu závažného onemocnění i souběžně s léčbou onkologickou. Hospicovou péči bohužel pojišťovna souběžně s jinou ambulantní nebo nemocniční léčbou nehradí. Některé mobilní hospice, jsou i v takové situaci schopni nějakou pomoc rodinám nabídnout. Rozhodně mi připadá dobré již v tuto chvíli zmapovat možnosti ve Vašem okolí a s mobilním hospicem vejít v kontakt. Také je vhodné o Vašem plánu vzít si maminku domů promluvit s jejím ošetřujícím lékařem v nemocnici a požádat jej, aby Vás léky ke zvládnutí bolestí či dušnosti vybavil on. Další, kdo by Vám mohl pomoci, je maminčin praktický lékař. V akutním případě, kdybyste měli maminku doma a nějaká dramatická situace nastala, můžete zavolat i ZZS.

Velmi oceňuji Vaší snahu maminku dostat po 2 měsících z nemocnice domů a dopřát jí čas s jejími nejbližšími. Věřím, že to pro ni může být moc důležité a přeji Vám, abyste nalezla pochopení a pomoc, tak aby se Vám dobrý plán podařilo uskutečnit.

S úctou

MUDr. Kateřina Menčíková