Jak zpříjemnit odchod blízkého člověka v rámci, nebo navzdory zdravotnickému systému?

Píšete nám, že Váš otec přišel kvůli rakovině žlučníku o 2/3 žaludku, nyní má dren. Péči o něj na chirurgii považujete za nedostatečnou a nemocnice návrhy na zlepšení odmítá. Ptáte se na to, jak dál postupovat, i na možnosti placené nadstandardní péče a také byste rád dostal radu, jaké jsou varianty zpříjemnění odchodu blízkého člověka.

Dobrý den, Petře,

obracel jste se sice na lékaře, ale po dohodě v redakci jsem se ujal Vašeho dotazu já jako poradenský pracovník, protože vnímáme povahu Vašeho dotazu jako spíše na bližší orientaci v rámci systému, než dotaz na zdravotní stav, lékařský postup, apod. Osobně vnímám ve Vašem dotazu tři poddotazy: jaké jsou možnosti placené nadstandardní zdravotní péče, jak máte dál postupovat a jaké jsou možnosti zpříjemnění konce života blízkého člověka.

Vzhledem k tomu, že náš současný právní řád placený nadstandard nezná, jedinou možností v rámci zdravotního zařízení, jako je nemocnice, bývá možnost samostatného pokoje. Nicméně poptávka obvykle výrazně převyšuje nabídku a nenabízejí ho v rámci nemocnic úplně všechna oddělení. Proto mě napadá možnost pobytové služby v sociálním zařízení. Ty jsou určeny lidem, jejichž zdravotní stav nevyžaduje intenzivní zdravotní péči, ale vzhledem k celkovému stavu jsou závislí na péči a podpoře okolí. Ve většině těchto zařízení je zajištěna odborná ošetřovatelská péče, tj. sesterské zdravotnické úkony jako jsou převazy, péče o vstupy/výstupy, injekční aplikace léků apod.

V případě péče o chronicky nemocné lidi nebo lidi s omezenou pohyblivostí připadají z pobytových zařízení pro zajištění péče nejčastěji v úvahu domovy pro seniory nebo domovy se zvláštním režimem. Zajištění péče na přechodnou dobu pak nabízejí pobytové odlehčovací služby. Více můžete najít v textu o Lůžkové péči a pobytových službách.

Jak dál postupovat a jak zpříjemnit odchod blízkého člověka mi přijde jako spolu související zájem. Primárně bych se na Vašem místě řídil dvěma záměry. Zaprvé, zkusit otevřeně promluvit s Vaším otcem, jaký další postup by si přál on. A zadruhé, pokud byste se Vy, případně spolu s Vašimi blízkými cítil na to jeho přání naplnit, pak bych se na Vašem místě touto cestou vydal. Například, setkávám se u nás v poradně s případy, kdy nemocný si přeje zemřít doma a jeho blízcí se na to cítí dostatečně silní, pak se dá najít domácí hospic působící ve Vašem okolí a ve spolupráci s ním pečovat o tátu doma.

Jsou ale i případy, kdy si třeba nemocný přeje dožít doma, ale jeho blízcí se na to necítí dostatečně vybaveni psychicky, materiálně, budí to v nich obavy, apod. A tady bych rád zdůraznil, že je takový postoj naprosto v pořádku, v péči o blízké není vůbec nutné jít za hranici sebeobětování. V takovém případě se dá hledat kompromis, například v lůžkovém hospici. O hospicových službách si můžete přečíst více v tomto textu.

Závěrem bych Vás rád ještě jednou povzbudil, samozřejmě jen pokud tomu nic nepřekáží, k rozhovorům s Vaším otcem o tom, co by si dál přál a jak to jde dohromady s Vašimi možnostmi. Mohlo by Vám to ukázat směr, jak postupovat dál.

S pozdravem

Lukáš Kutek