Jak vysvětlit tříleté dceři, že před třemi lety zemřel její bratr?

Odpověď na dotaz ze dne 12. ledna 2009 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak vysvětlit 3leté dceři, že její bratr zemřel před 3 lety. Máme doma vystavené fotky a děsím se otázky, kdo to je a proč tady není. Děkuji moc za radu Petra Čapková
Petra Čapková
Kladete si otázku, jak říct malé dceři, že její bratr před 3 lety zemřel. Je to pro Vás pochopitelně velmi obtížná situace a s obavami čekáte, až se dcerka na svého bratra zeptá.

Vážená paní Čapková,

pravda je, že hovor na téma smrti s malým dítětem si často neumíme představit. Většinou nás nenapadne, že bychom mu měli také vysvětlovat, že zemřít může i malé dítě. Nepíšete o žádných okolnostech, které se ke smrti chlapce váží – ale v každém případě je užitečné se na takový hovor připravit. To znamená připravit se tak, aby téma bylo pro Vaši dcerku přijatelné a jejím dětským způsobem pochopitelné.

Děti jsou schopné pochopit a vyrovnat se téměř s čímkoli, dostanou-li srozumitelný „návod“ a cítí-li, že se situací se vyrovnávají i jejich rodiče nebo další blízcí lidé. To podstatné je to, že děti dostanou na své otázky odpovědi, kterým mohou nějak porozumět. A také, že cítí a vědí, že se smějí zeptat a mohou se ptát dál, že téma není v rodině tabu.

Jsou schopny pochopit, že ztráta je spojena s bolestí, ale také to, že ta bolest později zeslábne nebo časem přejde. Že takovou ztrátou nevymizí navždycky ze života radost a že lidé mají kapacitu se s bolestnými ztrátami nějak vyrovnat, i když jim to dá zabrat. Děti by rozhodně neměly mít pocit viny za to, že se na něco obtížně vysvětlitelného ptají, neměly by mít pocit, že otázkami někomu ubližují. Mohou chápat, že je pro rodiče bolestné nebo těžké otázky zodpovědět, ale zároveň že nezpochybňují právo dítěte se ptát.

Malé dítě ještě nedokáže pochopit definitivnost smrti – chápe ztrátu nebo že někdo odešel – ale potřebuje mít představu, co s ním asi je. Samozřejmě potřebuje slyšet, že i když je to smutné a člověku se po druhém stýská, přesto je i něco takového v nějakém smyslu nebo řádu života. Možná se pak dítě ptá, proč zemře malé dítě – může slyšet, že to neumíme vysvětlit nebo že něco nevíme, ale potřebuje slyšet také, že je to zcela výjimečné a že většina lidí se dožije stáří. Často potřebuje také ujistit a podpořit v důvěře, že jemu, Vám i ostatním blízkým se to nestane.

Je užitečné se taky připravit na to, že se dcerka bude o bratra zajímat a bude si k němu vytvářet vztah – to znamená, že se bude vyptávat na to, jaký byl, co dělal, bude chtít vidět fotky a vyprávět situace. Tím si pro něho bude vytvářet místo ve svém životě – to je přirozené a pravdivé, protože bratr do jejího života patří.

Vážená paní Čapková, v jakémkoli hovoru s dětmi je nakonec užitečné vsadit na upřímnost a pravdivost – jen u některých témat musíme zvažovat, co děti v kterém věku jsou a naopak nejsou schopny pochopit. Někdy je dobré dohodnout se, že někdo z blízkých dospělých bude dítěti k dispozici a jeho otázky zodpoví – což nemusí být rodiče zemřelého dítěte, ale někdo jiný z příbuzných nebo přátel rodičů, koho dítě zná a důvěřuje mu.

Pokud byste měla pocit, že by bylo pro Vás vhodné s někým o tématu, které řešíte, mluvit, můžete přijmout podporu psychologa nebo s někým aspoň jednorázově situaci probrat. Inspirující a podporující pro Vás mohou být také knihy, které se právě zpřístupněním tématu smrti dětem zabývají. Můžete si je půjčit např. i v knihovně Cesty domů.

Milá paní Čapková, držím Vám i Vaší dcerce palce.

Ilona Peňásová