Jak sdělit tříletému dítěti, že jeho otec zemřel?
Vážená paní,
ztotožňuji se s Vaším názorem ohledně sdělení pravdy Vašemu synovci o úmrtí jeho otce. Děti, stejně jako dospělí, potřebují rozumět tomu, co se kolem nich děje. Navíc dítě si v prvních letech života buduje pojetí o světě a o vztazích mezi lidmi. To, zda bude svět prožívat jako bezpečný, nebo jako ohrožující, záleží také na tom, jaký obraz o světě mu je zprostředkováván rodiči a blízkými lidmi. I takto malé dítě vnímá atmosféru domova a pokud mu dospělý nepomůže jí porozumět, může to pro něho být velmi zatěžující a ovlivnit jeho další emoční a sociální vývoj.
Takto zásadní věc, jakou je ztráta otce, by měla dítěti sdělit osoba, ke které má dítě pozitivní vztah, kterou dítě vnímá pro sebe jako důležitou, která mu je blízká a která je schopná poskytnout mu citovou oporu. Dítě ve věku tří let ještě plně nechápe pojem smrti. Smrt pojímá jako stav nehybnosti podobný spánku. Především si neuvědomuje její nezvratnost a univerzalitu, tedy že se týká každého člověka. Chápání času je v tomto věku také ještě omezeno pouze na přítomnost. Proto je pro dítě důležitá informace týkající se jeho současného života, tedy co to pro něj nyní znamená. K ilustraci situace lze dobře využít pohádky či příběhu s otevřeným koncem, tedy např. v tom smyslu, co používá jeho babička. Nutné je zdůraznit, že tatínek jej neopustil, že jeho odchod nezavinilo, že ho mají „jeho lidé“ rádi, že se o něj postarají. Důležité je vnímat reakce dítěte a citlivě na ně odpovídat. Může se totiž třeba začít ptát, kde se teď tatínek myje a s kým si hraje. Přítomnost je v tomto věku z vývojových důvodů v popředí zájmu dítěte spíše než plné uvědomění si ztráty. Dá se také očekávat, že s přibývajícím věkem se Váš synovec bude k tomuto tématu vracet tak, jak bude dozrávat k plnému pochopení faktu smrti.
Přeji Vám hodně odvahy, trpělivosti a důvěry v tom, že se dá i taková situace dobře zvládnout.
S pozdravem
Tereza Soukupová