Jak pomoci tchyni, která je čerstvou vdovou, nyní sama onemocněla rakovinou 4. stupně a vychovává vnuka jehož otec je ve vězení?

Odpověď na dotaz ze dne 24. října 2012 zobrazit původní dotaz
dobrý den. můj manžel v lednu přišel o tátu rakovina tlustého střeva. starala se o něj manželka až do konce, takže ví jaké to je. před měsícem jí zjistili rakovinu plic 4.stupeň. čekají ji chemoterapie a potom už jen tlumení bolestí. je jí 58 a i přes všechny nemoci, kterými si prošla vypadá velice dobře a nechce se jí ještě umřít. je na tom hrozně špatně s nervama, nespí a pořád se tím trápí. navíc to není jen o její smrti, ale vychovává synovi který je ve výkonu trestu na 15měs. 4letého synka. moc se bojí co s ním bude, je to komplikované jeho matka se o něj nestará. opustila ho ve 2měs. tak zůstal rodičům a ti se starali. napřed zemřel táta, v srpnu jí zavřeli syna a máma je na vše sama. my s manželem žijeme ve 2pokojovým domku, máme 2dcerky 3roky a 4měs. manžel se nemůže ještě vyrovnat se ztrátou otce a teď máma. chci pomoct manželovi se s tím srovnat, ale nevím jak. naštěstí nás tak zaměstnávají dcerky, že není tolik času o tom přemýšlet. manžel je dost uzavřený a lechce vybouchne, když starší dcera zlobí, ale dřív byl v pohodě. vím že to je důsledek nemoci jeho rodičů. když bych mu řekla že si má dojít k psychologovi pošle mě někam.navíc vůbec nevím jak mluvit s mámou, co pro ni mohu dělat pokud je ještě soběstačná. vždy když jí nabídnu nějakou pomoc, řekne mi že sama toho mám dost, že nechce být přítěží. až nebude moct budeme ji mít u babičky86let co má byt 2pokoje pod náma.navíc vůbec nevíme co bude s malým, protože my ho kvůli jeho rodičům vychovávat nechceme a navíc si to finančně,ani velikostí bytu nemůžeme dovolit. máme hypotéku a já jsem na MD do 3let dítěte. je toho na nás prostě moc. navíc budou vánoce ona si vždy půjčovala i na dárky, tak předpokládám že to bude chtít vnoučatum vynahradit a určitě utratí spoustu peněz a pak to zůstane na nás. poradte jak ji nenechat umírat s pocitem co bude s malým vnoučkem. my nemáme to srdce narovinu říct, že ho nemůžeme vychovávat, ale ani žít s tím, že jí to slíbíme. žijeme v praze a moje máma žije v brně a je ještě pracující cca 10let, takže vlastně ani nemáme žádné hlídání prostě nikoho kdo by nám případně pomohl na tu dobu než by se vrátil otec malýho z vězení. navíc se o něj vždy starali rodiče a i mu platili veškerý průšvihy co kdy nadělal, takže pochybujeme, že by byl shopnej se o synka starat sám. navíc nebude mít práci a ani partnerku. to je asi situace u nás, tak prosím poraďte. úplně v tom všem zanilko, to že chceme pomoc mámě. když drží v náručí naši 4měs. dcerku jde na ní vidět co se jí honí hlavou. jestli si ji ještě někdy pochová...a hlavně co malej. bydlíme kousek od sebe jen přes pole, takže nápomocni být určitě můžeme. děkuji
petra k.

Vážená paní Petro,

říkám si, že máte mnoho starostí a úkolů je na vás opravu hodně, přesně tak, jak píšete. Zároveň si kladete tolik otázek, že ani na ně všechny není možné teď najednou najít odpověď.

Situace se bude vyvíjet a jde myslím teď o to, abyste o vážných tématech, která jsou mezi vámi, nemlčeli. Ale abyste o nich alespoň začali společně mluvit.

Nejdřív je potřebné vůbec ty otázky v nějaké „rodinné radě“ otevřít – a eventuálně přizvat k hledání řešení ještě někoho dalšího (sociální pracovnici, psychoterapeuta, rodinnou poradnu…) Jsou různé varianty, jak se může situace u vás doma vyvíjet – bylo by dobré o nich mluvit a probrat eventuality.

Je užitečné nepřistupovat hned dopředu s nějakým jasným „ne“, spíš dát prostor ke zkoumání toho, jaká řešení jsou možná.

Máte na to jistě nějaký čas a s tím časem můžete počítat jako se zdrojem zkušeností a společného času v rodině – a možná až budete někde na „konci“, tj. v situaci, kdy budete muset jasně rozhodnout, budete už vědět jak.

Váš manžel je jistě v šoku z toho všeho, co se kolem vás děje. Určitě jde říct nebo alespoň dát najevo, že jste v těžké situaci s ním, že byste s ním také ráda mluvila o všem, čeho se obává nebo co se mu honí hlavou. Může to postupně vést k většímu sdílení a tím i ke společné podpoře, úlevě a hledání řešení. Možná můžete napřed vše probrat i s manželovou maminkou – píšete, že o pomoc jí vám jde nejvíc – zkuste se ptát, co nejvíc potřebuje. Zároveň myslím můžete víc důvěřovat tomu, když vám říká, že zatím situaci zvládá a pomoc možná využije později.

Nevím, zda je možné pro vás najít alespoň nějaký čas sama na sebe, eventuálně zajít třeba do rodinné poradny nebo k psychologovi (i kdybyste tam šla sama), aby Vám někdo pomáhal a podporoval Vás třeba po celou tu dobu, která Vás čeká.

Některá rozhodnutí jsou opravdu vážná a obtížná – a je důležité dát jim dostatečný čas a prostor, ve kterém můžeme o všem, čeho se obáváme nebo co může přijít, mluvit. Aby za nás nerozhodoval jen strach.

Milá paní Petro,

moc na vás myslím a doufám, že se Vám podaří přivést do Vaší složité rodinné situace podporu a pomoc pro Vás všechny.

Ilona Peňásová