Jak najít vhodnou péči o babičku s Alzheimerovou chorobou?

Odpověď na dotaz ze dne 5. června 2013 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, moje babička trpí Alzheimr. chorobou. Začalo to různým malým zapomínáním, chorobu diagnostikovali loni v létě - srpen 2012 a od té doby je to samozřejmě jen a jen horší. O babičku se až do minulého týdne staral děda, kterému je 87 let a samozřejmě pomáhala celá rodina. Před půl rokem jsme podali žádost na umístění do Domova důchodců s pečovatelskou službou, před týdnem se ozvali, takže jsme souhlasili a babičku tam odvedli, s tím že jsme ji řekli, že jede do lázní, kde se o ni budou starat sestřičky a pan doktor. Babička ale všechno bojkotuje, z domova jim utíká, nechce jíst a pít, v noci budí všechny kolem, je tam 4 dny a zatím nás za ní ani nepustili, děda je z toho chudák strašně nešťastný, babičce hrozí převoz do Brna, do psych. léčebny..:-( Tak se chci zeptat, jestli ji lze nějak pomoci, s tím aby si prostě zvykla, Domov důchodců je v našem městě, takže za ní můžeme celá rodina chodit a brát si ji občas i domů (do bytu, kde bydleli s dědem jí prý vůbec vodit nemáme...), samozřejmě nechceme, aby jí převezli do Brna, tak co pro to udělat? A ještě bych se také chtěla zeptat, co v této chvíli udělat pro dědečka, zůstal v bytě sám, muselo se mu asi ulevit, protože babička už fakt vyváděla (nepoznává nás, pořád plakala, nechtěla nikam moc jít, celé noci dědy budila a např. v jednu v noci vstávala, oblékla zimní bundu a když s ní děda nikam nešel, seděla třeba až do rána oblečená v bundě a čepici v chodbě a trucovala...)Prostě je umíněná, nedala si říct...Děda si to ale asi vyčíta, vždyť se od sebe 57 let nehnuli...Je nám to všem líto, protože ve finále jsou na tom špatně oba dva...Dá se nějak pomoci? Moc děkuji za rychlou odpověď. M.
Mája
Napsala jste nám o babičce, která trpí Alzheimerovou chorobou a o hledání vhodné péče o ni.

Dobrý den, paní Májo,

v této oblasti je lepší obrátit se např. na Českou alzheimerovskou společnost nebo Domov Sue Ryder, kde se specializují na pacienty trpící touto nemocí. Mohou Vám nejen poradit, jak s babičkou jednat, ale také Vám mohou poskytnout kontakty na nejbližší specializované pracoviště u Vás nebo Vám poskytnout informace o péči, kterou Vám mohou zajistit lékaři či instituce v okolí.

Co se týká dědečka, je asi nejvhodnější opakovaně nabízet sdílení (a přijetí) všech jeho pocitů. Nejde o to ho utěšovat a vysvětlovat, že je to tak v pořádku, ale mít dostatek porozumění pro jeho smutek, zklamání, případné pocity ztráty či selhání. Děda udělal, co mohl a nyní vidí, že to nestačilo, i když víc nešlo (to je velmi těžká část této choroby, navíc pacient nebývá schopen vyjádřit svou vděčnost za péči nebo se třeba rozloučit). Je normální, že dědeček potřebuje čas a pochopení. I když předání babičky do péče odborníků může být úleva, není to nejspíš z jeho pohledu dobrý konec. Zkuste mu tedy dopřát prostor a porozumění jako truchlícímu člověku. Bohužel, tyto záležitosti nejsou možné řešit jedním zásahem, ale hlavně trpělivostí a časem.

S pozdravem

Zuzana Vondřichová