Jak mluvit s maminkou o tom, že umírá?
Vážený pane Harte,
nevadí, že kladete častý dotaz – je pochopitelné, že zobecňující informace nejsou dostačující a že potřebujete znát názor na Vaši konkrétní situaci.
Nepíšete nic o dalších členech Vaší rodiny, a tak nevím, jestli jste v tom úplně sám, nebo zda by bylo možné s někým tuto nelehkou situaci sdílet. Napadá mne totiž, že opravdu není snadné vzít na sebe úkol oznámit blízkému člověku, že umírá.
Nevím také, co vlastně Vaší babičce je a co jí o prognóze jejího stavu řekl lékař – jehož povinností je svého pacienta o jeho zdravotním stavu informovat. Stálo by za úvahu, zda by i jeho bylo vhodné zaangažovat při rozhovoru s babičkou o tom, že její problémy souvisejí s umíráním.
Vždy je třeba při takovém hovoru postupovat citlivě a spíš reagovat otevřeně na to, na co se nemocný ptá, či připouštět, že některé obtíže se možná již nezlepší a je na čase přemýšlet, jak se k nim postavit a jak se připravit na to, co by mohlo být dál. Někdy se může jednat spíš o delší proces než jen krátké sdělení a takové vyrovnávání se s takovou informací potřebuje čas. Možná právě to, jak se babička chová, může patřit k jejímu způsobu vyrovnávání se s tím, co možná tuší, ale zatím není vysloveno.
Přemýšlím také, že se možná uleví nejen babičce, ale i Vám. Je asi hodně náročné hrát s babičkou hru na to, že věc se má jinak než jaká je skutečnost. A navíc možná i Vy potřebujete o babiččině umírání mluvit. O tom, co pro Vás znamená, že odchází. Možná jí chcete ještě něco stihnout říct, něco uzavřít a rozloučit se s ní. Nebo to možná pro její komplikovanou povahu, kterou zmiňujete, není dost dobře možné, ale potřeboval byste o tom mluvit alespoň s někým jiným. Ráda bych Vás podpořila k tomu, abyste našel někoho, s kým budete moct mluvit o svém prožívání a kdo Vám třeba i pomůže mluvit s babičkou.
Přeji Vám, abyste našel odvahu před babičkou téma jejího umírání otevřít a aby to přineslo očekávanou úlevu vám oběma.
Saša Lammelová