Maminka je po CMP ve velmi špatném fyzickém a psychickém stavu. Jak mám s ní citlivě komunikovat na téma umírání?

Odpověď na dotaz ze dne 30. 4. 2006 zobrazit původní dotaz

Dobrý večer, můj dotaz se týká maminky, která je těžce zdravotně postižená (stav po CMP), nechodící, upoutaná na vozík.Její stav se od začátku roku hodně zhoršil a s tím i psychický stav. Nedivím se sama jsem bezradná. Lékaři si ji přehazují jak horký brambor. Konzilium rozhodlo, že nedá stimulátor, protože nesplňuje podmínky (je nepohyblivá). Stále častěji pod stálým tlakem neuspokojivého zdrav. stavu myslí na smrt. Té se zároveň, ale hodně bojí jako my všichni co nevěříme v další život. Poraďte ,prosím, jak citlivě na toto téma s maminkou mluvit. Předem děkuji dcera

dcera

Vážená paní,

děkuji Vám za dotaz. Je zcela lidské a pochopitelné, že Vaše maminka i Vy prožíváte strach ze smrti. Neznámé věci a situace v nás strach prostě vyvolávají. Navíc přirozený proces odchodu ze života pod kontrolou nemáme, a to ještě náš pocit strachu umocňuje. Strachem také reagujeme na pocit ohrožení vlastního života i na ohrožení života našich blízkých.

Za strachem ze smrti však lze většinou rozeznávat další strachy. Může to být např. strach z bolesti, strach z úplné ztráty  soběstačnosti a sebekontroly, strach ze ztráty vlastní identity, strach ze ztráty blízkých lidí… Strach lze zmenšit tím, že se na něj díváme, že mu jdeme vstříc, i když to může znít paradoxně, a že ho konkretizujeme.

Pokud Vám nebrání Váš vlastní strach, začněte s Vaší maminkou na toto téma hovořit, až dá signál, že o svém strachu mluvit chce. Vyslechněte její obavy, můžete se jí i přímo zeptat, čeho se přesně bojí. Podle konkrétní povahy strachu s ním pak totiž můžeme dále zacházet. Mám na mysli např. to, že lze ujistit o tom, že v posledních chvílích života nebude člověk sám, že se postaráme o jeho tělesné pohodlí, že nám bude chybět, ale zvládneme žít dál, že se budeme snažit, aby netrpěl apod. I když nevíme, zda nějaký další život po smrti existuje, můžeme i přesto poskytovat umírajícímu v jeho nelehké situaci oporu, podržení. Zaměřujeme se na přítomnost nebo blízkou budoucnost, na realitu a na to, co je možné.

Již podle Vašeho dotazu soudím, že pokud budete s maminkou hovořit, budete s ní zacházet citlivě. Přeji Vám k tomuto rozhovoru hodně odvahy.

S pozdravem
Tereza Soukupová

Dotaz zodpovídá

PhDr. Tereza Soukupová

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz