Dodnes jsem se nesrovnala s tím, že tatínek zemřel. Nevím, jak dál.
Dobrý večer, můj tatínek mi umřel 31. 3.2024 na rakovinu plic byli mu 77 lež. Umřel doma, sice byl doma týden ale jsem hrozně ráda že byl doma. Ale já jsem se stím dodnes nesrovnala. Někdy 2 krát v týdnu brečím a kolikrát si říkám jak se mám z něčeho radovat když tu táta není.Neumin se ted radovat z maličkosti. Nebo si třeba pustím písničku a radši jí vypnu , protože mám zase tu myšlenku .Nedokážu se prostě radovat z věcí jako dřív.Mám manžela a dvě dospělé dcery a nám dvě vnoučata ,samozřejmě mi dělají radost. Ale přesto si říkám že bych chtěla být s tátou ,že by mi bylo líp. Nevím jak dál? Moc mi táta chybí. Nevím jak bez táti žít dál . V obýváku mám táty fotku a u toho anděla a růže a svíčku . A ještě jednu fotku mám v ložnici na stolku. Fotku kolikrát hládim a dám mu pusu a pak si ji dám k srdci.... Díky za odpověď Markéta
Píšete, že tatínek zemřel doma v březnu loňského roku. Trápí Vás, že jste se s tím dodnes nesrovnala. Popisujete, že často pláčete a neumíte se radovat z maličkostí jako dřív. Dodáváte, že Vaše rodina Vám dělá radost, ale že přesto si říkáte, že byste chtěla být s tátou, že by Vám s ním bylo líp. Píšete, že nevíte jak dál, bez táty.
Dobrý den, paní Markéto,
píšete, že Vám zemřel před více než rokem tatínek, že se Vám od té doby nedaří radovat se jako dříve, že Vám táta moc chybí a že hledáte, jak žít bez táty dál.
Vnímám, že Vás ztráta tatínka hodně zasáhla. Ztráta rodiče často bývá velká ztráta. Rodiče jsou ti, kdo jsou v našich životech přítomní od začátku, kteří si nás pamatují jako malé děti. Úmrtí rodiče tak může být hodně velká změna, na jejíž přijetí potřebujeme čas a laskavost k sobě. Oceňujete, že tatínek mohl být doma, máte způsob, jak si tatínka připomínat prostřednictvím vystavených fotek. Dokážete si také všimnout, že máte v životě další lidi, kteří Vám dělají radost. Přesto si všímáte, že se Vám nedaří se radovat, nevíte, jak bez táty žít dál. Když nám někdo blízký zemře, může to našim životem otřást, můžeme mít pocit, že věci, které dříve jasně dávaly smysl, už tak jasný smysl nemají. Období truchlení může přinést i prostor nějaké věci v životě přehodnocovat. Pozůstalí často popisují, že se jim střídají chvíle, kdy intenzivně vzpomínají, jsou ponoření ve smutku, pláčou a pak chvíle, kdy se věnují svým obvyklým činnostem, kdy ve svém životě pokračují dále.
Chci Vás podpořit v laskavosti k sobě samé, k hledání toho, co pro sebe teď cítíte jako užitečné. Kdy Vám pomáhá být sama a kdy potřebujete společnost? Můžete se věnovat práci nebo jiné smysluplné činnosti a zároveň také odpočívat? Máte prostor dostatečně spát, hýbat se, věnovat pozornost jídlu? Co by teď mohlo být pro Vás příjemné? Co by potřebovalo Vaše tělo? Pokud byste cítila, že by mohlo být úlevné mít pro sebe prostor mluvit o tom, co se s Vámi děje nebo kdybyste cítila, že Vás smutek pohlcuje příliš a brání Vám dále žít, může být výhodné konzultovat s psychoterapeutem nebo využít některou ze služeb v rámci provázení a poradenství pro pozůstalé. Je také možné zkusit si představit, co by Vám teď řekl táta, kdyby tu byl, jaké by měl pro Vás poselství.
Přeji Vám, abyste postupně znovu objevila, jak svůj život dále žít.
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
