Devět let pečuji o bezmocnou matku, v mezičase se se mnou rozvedl muž a dělá mi problémy kolem prodeje domu. Co si mám myslet o jeho chování? Stále na něco čekám, někdy mám chuť to skončit.

Odpověď na dotaz ze dne 5. září 2010 zobrazit původní dotaz
Pečuji 9 let o bezmocnou matku.Za ty roky se stalo několik událostí,děti ma jí své rodiny,muž se se mnou rozvedl,čekáme na prodej domu.Před rozvodem na mě křičel,že se rozvedem,dům prodáme a do půl roku si půjdeme každý svou cestou.Já jsem u soudu řekla,že nesouhlasím,kam budu matku hrncovat,kdo ví,kolik času ji zbývá.Po rozvodu jsem za ním šla s návrhem prodeje domu a vše kolem toho a víte co mi řekl? Já na to nepospíchám,já vím,že se staráš o mámu a kam s ní půjdeš? To, čím mi vyhrožoval,o to se nestará ,ani o ůdržbu kolem domu,můžete mi napsat Váš názor na jeho chování?Mně připadá,že ani nechce dům prodat,že by mu to takto vyhovovalo,jeho ohledy kam s matkou půjdu, je jen další zákeřnost,nikdy nebral ohledy - byly vždy strojené a to,pokud jemu přinesly užitek.Jsem zoufalá, dům se v dnešní době špatně prodává,matka je se zdravím dobrá,já stále na něco čekám a čekám,je to k uzoufání.Na dovolené jsem byla jednou a už nepojedu - když jsem viděla jiné lidi,jak žijí - já to už nechci vidět, já už nechci,ani ty děti vidět, často myslím,že z něčeho skočím........................
Irena

Dobrý den, paní Ireno,

vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Vnímám velice silně Vaši náročnou životní situaci: pečujete o bezmocnou matku, což je samo o sobě nepředstavitelně vyčerpávající, navíc bez vyhlídky na zlepšení a s vědomím nejistoty, kdy a zda se něco změní či zhorší. K tomu se přidružily další obtíže a překážky – překonávání rozvodových peripetií, starost o prodej domu i o jeho chod, vypuštění dětí do světa… Vnímám, jak se na Vás tyto starosti v posledních letech nakupily a jak Vás to všechno nejen vyčerpává, ale také zavaluje pocity frustrace, marnosti, osamělosti, nedocenění, závisti, zlosti a zoufalství. Oceňuji, že i v takto vypjatých chvílích zůstáváte věrná sama sobě a tomu, co je pro Vás důležité – postarat se dobře o matku, zabezpečit jí důstojné dožití. Už jen ten fakt, že jste to nevzdala – to samo o sobě je víc než dobré. 

Ve Vašem dopise vnímám dvě velká témata – starost o dům a jeho prodej a starost o sebe samotnou. Budu se jim věnovat postupně.

Začněme tou starostí o dům. Vnímám Vaši velkou zlost a rozčarování nad chováním Vašeho bývalého manžela. Nezapojuje se do péče o dům a není ochotný Vám vyjít vstříc; já v tom slyším i jakousi neúctu k Vám a Vašim snahám. Často můžete mít pocit, že Vám hází klacky pod nohy. Neumím si představit, že byste měla teď začít jeho chování měnit nebo ho převychovat – myslím, že by taková snaha byla marná. Spíše asi budete hledat cestu, jak i přes tuto nespolupráci dojít k majetkovému vypořádání a dokončit záležitosti spojené s rozvodem. A alespoň v něčem „mít hotovo“.  

Nevím přesně, jak dlouho po rozvodu jste a v jaké fázi se prodej domu nachází. Jasně vnímám, že by pro Vás bylo úlevné mít někoho, s kým se můžete o tuto starost podělit, kdo Vám poradí po právní stránce a možná Vás i podpoří. K tomu slouží například občanské poradny, kde pracovníci s právním vzděláním bezplatně pomáhají lidem v podobných situacích. Doporučuji Vám navštívit některou ve Vašem okolí a zjistit, zda a jak můžete Vašeho bývalého manžela k prodeji domu posunout a jaké jsou další možnosti, jak celou záležitost uzavřít. Kontakty najdete např. na www.obcanskeporadny.cz.

Daleko větší obavy mám ale o Vás samotnou. Ve Vašem dopise slyším volání o pomoc. Vnímám Vaše zoufalství, marné čekání na nějakou změnu, na naději, na závan pocitu, že to má smysl. Mám dojem, jako by někde ve Vašem nitru bublala touha žít, mít normální život, smět se radovat, ulevit si, vznést se nad tíhu života. Chci Vám dát naději, že to je možné. Nemám na mysli nějaké plané utěšování, že se všechno změní mávnutím proutku. Spíš myslím na drobné záchvěvy této úlevy, kterým můžete napomoct, aby k Vám přicházely častěji. Je třeba, abyste o to začala sama pečovat, abyste začala sama doplňovat zásoby v pomyslné studnici svých sil. Navrhuju, abyste zkusila každý den věnovat kus jenom sobě. Může to být třeba půlhodina, kterou strávíte zcela podle svých představ – půjdete se projít, přečtete kus knihy, vypijete kafe u oblíbené hudby… cokoli, co cítíte, že by Vám mohlo udělat dobře na duši. Matku může v té době pohlídat například pečovatelská služba nebo někdo z Vašich blízkých. Nebojte se na ně obrátit s žádostí o pomoc – možná ani nevědí, že a jak by Vám mohli prospět. A pokud se pro pomoc rozhodnou, může Vás to naopak sblížit a přinést víc témat ke společným rozhovorům.

Chci Vás také povzbudit, abyste nezůstávala sama, ale sdílela své starosti, smutky, obavy a stesky s dalšími lidmi. Nejen s dětmi a jinými blízkými. Někdy se najde někdo zcela nečekaný – sousedé, známí, duchovní a další lidé. Nebojte se využít také nabídky odborné pomoci – ve Vaší situaci je víc než potřebné, abyste měla co nejvíc lidí, kteří stojí na Vaší straně, fandí Vám, ocení a podpoří Vás. Mnohá zařízení navíc fungují bezplatně. Bývají to především krizová centra, fungující ve většině velkých měst; dále i někteří psychologové a psychoterapeuti. Informace o odbornících ve Vašem okolí Vám může poskytnout např. Vaše regionální linka důvěry, kontakty naleznete na www.linkyduvery.cz, na kterou můžete také zavolat a mluvit o tom, co se s Vámi děje. Věřím, že i zde najdete spřízněnou duši.

Milá paní Ireno, moc Vám přeji vnitřní energii a pohodu, abyste našla sílu zvládnout všechny úkoly, které před Vás život staví, a abyste dobře pečovala o matku i o sebe samotnou.  

Petra Hálková