Dědečkovi byly diagnostikovány metastáze v plicích, neví o své nemoci. Máme či nemáme mu to říci?
Dobrý den, dědečkovi mého manžela byly diagnostikovány metastáze v plicích. Vzhledem k tomu, že je mu 84 let a má ještě další diagnźy, rozhodli se lékaři nezahájit léčbu a nehledat zdroj metastáz.
Lékař zavolal tyto informace jeho ženě, které to řekla rodině, dědeček to ale neví.
Já a manžel jsme názoru, že je správné dědečkovi říct pravdu (nemusí podle mě zaznít slovo rakovina), ale říct mu, že je tamzávažný nálz a jaká je prognóza. Jde nám o to, aby se mohl rozhodnout, kde a jak chce strávit své poslední chvíle, ale třeba i o tom, co chce ještě stihnout.
Ostatní bybičku přesvědčují, že je správné mu to neříct. Myslím si, že vlastně nikdo z nás nemá právo to rozhodnout a měl mu to říct lékař.
Ostatní se bojí, že když se to dozví, zabalí to. Ale já si myslím, že chrání taky sebe, aby neuseli té realitě čelit, což chápu.
Sama jsem psycholog a jsem přesvědčená o tom, že jde o to jak a ne jestli to říct. Ale potřebuji slyšet ještě další názor.
Předem vám moc děkuju,
Tereza
Píšete o svém dědečkovi, kterému nikdo nesdělil pravdu o jeho závažném zdravotním stavu. Stojíte o další názor a podporu ohledně sdělení závažnosti diagnózy Vašemu dědečkovi.
Dobrý den, paní Terezo.
Souhlasím s Vámi, že pokud je pacient seznámen s tím, že jeho nemoc je závažná, má větší možnost uspořádat si své věci, rozloučit se s blízkými nebo se rozhodovat o tom, jak strávit poslední čas svého života. Někteří lidé s touto zprávou váhají, obávají se reakce nemocného a často i své vlastní. Určitě je vhodné posoudit, co nemocný i pečující unesou, nicméně právo na informace je v tomto případě zcela zřejmé. Může být dobré uvážit, zda nemocný o takovou informaci stojí — myslím, že to je pro rozhodování dost podstatné. Proto by ve Vaší situaci mohlo pomoci zeptat se dědečka, zda stojí o to znát svůj zdravotní stav, případně se dozvídat o jeho změnách. Předpokládám, že si to může rozhodnout sám a pak se příbuzní vyhnou nadměrné odpovědnosti za rozhodování o tom, co je správné, případně úzkosti, která z takového rozhodování někdy plyne. Lidé s takto závažnými diagnózami často sami cítí, že je jejich život ohrožen, a navíc poznají na změně chování blízkých lidí, že situace okolo jejich zdravotního stavu vyvolala změnu nálady či rodinné atmosféry. Příbuzným se také může ulevit, když je pacient se svým stavem alespoň zhruba obeznámen, protože se mohou chovat přirozeněji, než když předstírají, že je vše v pořádku.
Přeji Vám hodně sil.
S úctou
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
