Dědeček má metastatické postižení skeletu. Jak o tom s ním i s babičkou mluvit? Na co se máme připravit?
Dobrý den, nevím ani kde začít.. Mé dotazy jsou směřovány na lékaře i psychoterapeuta a budu vděčná za jakoukoliv radu. U dědečka jsem dnes zjistila anamnézu vícečetné metastatické postižení skeletu. Děda už několik měsíců špatně chodí, bolí ho záda (hlavně v kříži). Vše se rychle zhoršuje. Poslední týdny má velké bolesti zad, podbřišku (vlevo), nyní se k tomu přidala jedna ruka, kterou nemůže zvednout a klíční kost. Má velký problém se hýbat, hlavně se zvednout. Zvedá se někdy třeba i 15min. a bojím se, že brzy se už vůbec nezvedne. Děda je silný kuřák (aktuálně kouří minimálně). Za poslední měsíce zhubnul cca 20Kg. Ortoped mu našel výrůstky na páteři a má plicní a jiné problémy, jako CHOPN II stB., hypertenze, dilatace srdečního stínu, polypy, pokročilá divertikulóza sigmatu a spoustu dalších diagnóz.. O dědečka se stará babička a s tetou se jim snažíme pomáhat. Babička s dědečkem jsou mi velmi blízcí a mám o ně starost. Když mi bylo 12 umřela mi máma při autonehodě (jejich dcera). Možná i proto je babička tak křehká bytost. Má slabší srdíčko i různé své diagnózy, ale pokud jde o práci je silná jako býk a plná odhodlání (i každý je pak každý večer stahaná jako pes) Jejímu tempu na zahrádce by nestačil kdekdo o 30 let mladší i přesto že měla minulý rok při osteoporóze zlomené obě ruce (jednu na 3x) Bohužel co se týče její psychické odolnosti, je to horší. Když se děje něco špatného zlobí ji nervy, nespí, píchá jí u srdce. Dědu jeho praktická lékařka poslala na plicní, odběr krve, k ortopedovi a neurologovi. Vzhledem k tomu, že prodělali babička i děda před měsícem covid, termíny všech vyšetření se prodloužili. Několik posledních týdnů jsme zvažovali jak postupovat. Děda je na tom čím dál tím hůř a báli jsme se abychom něco nepodcenili (kýla, slepák,..) Když volal praktické lékařce, řekla mu, že když se mu bolesti zhorší, ať jde do nemocnice. Každý týden je teď objednán na jedno vyšetření. Vzhledem k jeho současnému stavu jsme usoudili, že bude nejlepší ho odvést na příjem do nemocnice, kde by ho mohli vyšetřit rychleji. Po dnešním vyšetření v nemocnici dostal další lékařské zprávy. Žádný doktor mu zatím žádnou diagnózu neřekl a z lékařských zpráv z toho moc nevyčteme. Alespoň tedy ne bez internetu. S tetou jsme si podle lékařské zprávy zjistili, že má rakovinu kostí a vzhledem k jeho stavu se bojíme že je to velmi špatné. Babička s dědou o tom ještě před neví. A teď k mým dotazům.. Na psychoterapeuta: Jak na to šetrně připravit babičku? Bojíme se, že až to oba zjistí, děda se přestane snažit a babičku to zlomí. Jak dědu i babičku povzbudit? Bojíme se o babičky srdce a dědy vůli chtít žít. Děda vždy vše rychle vzdává.. Např. Když mu není dobře, pořád opakuje že chce umřít. Jak se může babička srovnat s tím, že jí děda odchází před očima? Jak dědu přesvědčit aby se snažil? Doteď jsem se jim snažila podsouvat naděje, v podobě třeba banálních možností diagnóz - a nasledovalo - vyřeší se to, bude zase dobře... bla, bla, bla.. Většinou to fungovalo. Teď je to jiné a nevím jak k tomu citlivě přistupovat a jak mohu pomoci.. Otázky na lékaře: Jaké vidíte přibližně šance podle výše zmíněného? Jak dlouho mu tak zbývá? Jak je možné, že děda o své diagnóze není ještě informován od lékařů? Je pravděpodobné že děda brzy nebude moc vůbec chodit? Na jaký průběh se máme připravit? V jaké fázi by byla lepší hospitalizace a jak ji případně zajistit? Dědeček má přes 100Kg a bude velmi těžké s ním manipulovat. Co můžeme udělat pro babičku, aby to se slabším srdcem zvládla?
Předem velmi děkuji za rady.

Popisujete, že Váš dědeček má řadu zdravotních potíží, absolvoval vyšetření v nemocnici, dostal lékařskou zprávu, ze které jste vyčetli, že má rakovinu kostí. Obáváte se, co bude dál, pokládáte si řadu otázek, týkajících se komunikace s oběma prarodiči.
Dobrý den,
obávám se, že na Vaše otázky nejsem schopná odpovědět, protože k tomu nemám dost informací. Neznám diagnózu (pod pojmem rakovina nebo metastatický proces kostí si bohužel nemohu představit konkrétní diagnózu). Hubnutí a rychlé ubývání sil může znamenat, že nemoc získává na síle a pro dědečka nebude nemožné s ní bojovat.
Starat se o dědečka můžou v nemocnici, pro závěr života je pak možné být v lůžkovém hospici nebo v případě péče doma můžete o pomoc požádat domácí hospic. Na pomoc v péči doma můžete také povolat agenturu domácí péče a pečovatelské služby.
Co se týče informovanosti Vašich prarodičů, je pravděpodobné, že lékaři potřebují mít více informací, než si s nimi promluví.
Z mých zkušeností je nejlepší říct pravdu, oběma. Prarodiče si možná ledacos domyslí a mám za to, že je lépe vědět, než se domýšlet.
S pozdravem
MUDr. Kristina Ranná
Dobrý den, paní Polanská,
z Vašeho psaní vnímám Vaši maximální snahu dědečka i babičku podpořit v těžké chvíli. Považuji za velmi cenné, že jim jste nablízku. Informaci o nemoci i výhledu do budoucna nemocnému podává lékař, chci Vás tedy podpořit v tom, že tento náročný úkol není na Vás. Stává se běžně, že nemocný je lékařem informován, ale chová se, jako by informaci nevěděl. Dozvědět se zprávu o vážné nemoci je náročné a často je potřeba opakovaný rozhovor s lékařem. Můžete se dědečka ptát, jak své nemoci rozumí, co by potřeboval vědět (a můžete se společně zeptat lékařů). Je také v pořádku, pokud by se rozhodl, že moc informací nechce. Představuji si, že musí být pro Vás velmi náročné slyšet, že dědeček říká, že chce zemřít. Napadá mě, že to někdy nemocní říkají, když jim opravdu není dobře, dá se pak pátrat, co se děje a co by pomohlo (například lepší tišení bolesti, vyřešení nespavosti a podobně). Možná to může také znamenat, že dědeček cítí, že se jeho život může pomalu chýlit ke konci a dává tím najevo, že o tom přemýšlí. Jsem přesvědčena, že pro nemocné je možné chtít žít a spolupracovat v léčbě a zároveň být otevřen i možnosti, že se život blíží svému konci.
Ptáte se, jak dědu přesvědčit, aby se více snažil. Nevím, jakou máte představu o tom, co by mohl zvládnout s větší snahou. Obecně se doporučuje věci nabízet, ale nenutit (což se týká jak jídla a pití, tak různých aktivit). Někdy potíže jako únava nebo bolesti mohou způsobit, že už nemocný nemá aktuálně sílu dělat více.
Přemýšlíte také, jak připravit babičku. Informace o závažné nemoci je těžká a smutná zpráva a není způsob, jak to udělat, aby to tak nebylo. Důležité je, že na to babička nebude sama. Napadá mě, že vzhledem k množství dědečkových potíží možná i babičku už napadlo, že může jít o něco vážného. Je možné babičku podpořit v tom směru, že ji ujistíte o Vaší připravenosti pomoci jim oběma (např. s péčí doma, pokud si to budou přát a je to ve Vašich silách). Můžete se jí ptát, co by od Vás potřebovala, co by jí ulevilo. Můžete se také zaměřit na čas, který teď společně máte. I když nevíte, jak je dlouhý, můžete ho v rámci možností prožít společně, říct si, co byste rádi, aby bylo vysloveno. Jsem přesvědčena, že díky Vašemu blízkému vztahu a velkému zájmu dokážete postupovat citlivě, jak si přejete.
Pokud byste chtěla o tom, co se u Vás v rodině děje, s někým mluvit více, je možné využít poradnu Cesty domů, oslovit psychologa nebo psychoterapeuta.
Přeji Vám hodně sil v náročném období.
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
