Děda má karcinom plic a metastázy, léčba se oddaluje, přestává lékařům věřit. Co mohu dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 2. dubna 2019 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, můj děda (84 let) už od podzimu obíhá doktory kvůli bolesti zad. Před Vánoci byl na vyšetření, kde mu objevili zhoubný nádor v játrech. Zároveň si pár dnů na to zlomil ruku. V lednu ho čekala operace, narkóza. Zjištěny metastáze v kostech. V únoru ho lékaři přeposlali na oddělení onkologie ve 40 km vzdáleném městě. Po domluvě s lékařem a po několika vyšetřeních padlo rozhodnutí pro chemoterapii. Další měsíc čekání. Lékařům se ovšem něco nepozdávalo, a tak děda v březnu místo na chemoterapii šel na další vyšetření, plic. Zjistili, že prý ten primární nádor má v plicích. A že ho tedy nebudou léčit na jaterní onkologii, ale na plicní. Ta je v jiné nemocnici, v jiné části města, do kterého dojíždí. Tam mu dali objednací termín za další měsíc, tedy na konci dubna, a to pouze na vstupní prohlídku a zatím stále ne na chemoterapii. Děda o nemoci mluvit nechce, dokud to šlo, nedával na sobě nic znát. Ale léčit se chce, sám řekl, že neléčit se by pro něj znamenalo čekat na smrt, a to on rozhodně nechce. S neustálým odkládáním chemoterapie ale začal propadat splínům, přestal věřit, že mu doktoři pomůžou, celkově se jeho stav zhoršil. Nechutná mu jíst, polehává, zvrací. Otekly mu nohy, obvodní lékařka mu řekla jen, že žíly se neucpávají a že je to prostě součást nemoci. To s ním opravdu nebude nikdo nic dělat? Chápeme, že už se neuzdraví, ale to musí tak dlouho čekat, než mu bude poskytnuta jakákoliv léčba? Že má rakovinu už ví skoro pět měsíců a stále se nic neděje. Značně to podkopává jeho psychiku. Bohužel bydlím od něj 150 km daleko. Je nějaká možnost, jak mu mohu pomoci, co mu mohu koupit / co pro něj udělat / co zařídit, aby nemoc lépe snášel?
Jana
Váš dědeček má relativně nově zjištěné nádorové onemocnění, které se rozšířilo do kostí a do jater. Původní podezření na nádor vycházející z jater se nepotvrdilo, spíše jde o nádor šířící se z plic. Vyšetření se protahují a léčba se odkládá. Dědeček začíná být unavený, málo jí, nově má oteklé dolní končetiny. Průtahy je velmi znejišťován a vy se nás ptáte, jak mu nejlépe můžete pomoci.

Vážená Jano,

musí to být velmi náročná situace – znáte povahu nemoci, tedy šířící se nádorové onemocnění a zároveň se nemůžete dostat k jasnému dalšímu postupu. Nádorová onemocnění jsou ale velmi různá a pro stanovení nejlepší možné léčby jsou často nutná velmi podrobná vyšetření. Nejen zobrazovací (ultrazvuk, rentgen, CT atd.), ale někdy také různě detailní pohled na nádorové buňky až na úroveň receptorů atd. To pochopitelně může působit jako zbytečné průtahy. Nádory jsou ale velmi různorodá skupina onemocnění, léčebné metody používané k léčbě mají mnoho vážných vedlejších účinků, a proto je potřeba, abychom měli co nejvyšší možnou míru jistoty, že zvolená léčba bude mít vyvážený poměr prospěch/ riziko pro pacienta. Bohužel se také může stát, že lékaři od začátku tuší, že léčba nebude možná, jen z mnoha důvodů nechtějí nemocným a jejich blízkým brát naději na léčbu a uzdravení a pak odkládají “léčbu” a ordinují další vyšetření. Přímý dotaz a otevření tématu nevyléčitelnosti a neléčitelnosti nemoci může prolomit začarovaný kruh.

Postup u nádoru jater se významně liší od postupu, který lékaři volí u nádoru plic. U nádorů, které jsou rozšířené do dalších částí těla, může být v závislosti na původu nádoru další léčba zaměřena nikoli na léčbu nádoru samotného, ale na ovlivnění příznaků, které způsobuje. Může se to zdát jako protimluv, ale dostupná data ukazují, že pro určitá stádia některých nádorů je výhodnější postup symptomatický než protinádorový. Ovlivní pozitivně kvalitu života pacienta a dokonce u vybraných onemocnění prodlouží délku života. A to i bez specifické protinádorové léčby. U takových pacientů je s velkou výhodou, pokud mají možnost konzultovat s lékařem, který se zabývá přímo symptomovou léčbou – paliativní medicínou. Doporučila bych tedy obrátit se na paliativního lékaře/ paliativní tým. Buď je takový tým dostupný v nemocnici, kde je váš dědeček vyšetřován, nebo je možné se obrátit na hospic (lůžkový nebo domácí). Jiný pohled na nemoc, příznaky, které působí, postoje nemocného a jeho rodiny mohou do značné míry ovlivnit další postup a pochopitelně také kvalitu života, ať jde o měsíce nebo roky. Píšete, že dědeček moc nechce mluvit o tom, co se děje. Ale i vědomí, že jste při něm, že neuhnete ani před těžkými otázkami, je pro nemocné velkou oporou.

S pozdravem

MUDr. Irena Závadová