Děda čím dá víc spoléhá na pomoc od druhých a očekává ji i v činnostech, které by mohl zvládat sám. Nechce se mu do žádné činnosti, co s tím?

Odpověď na dotaz ze dne 29. srpna 2008 zobrazit původní dotaz
Dobrý den. Společně s příbuznými se starám o dědu (89let) který je naštěstí po zdravotní stránce celkem v kondici. Problém je s tím, že se snaží čím dál více spoléhat na pomoc druhých, přestože se často jedná o činnosti, které je schopen zvládnout sám, i když samozřejmě mu to již trvá "déle". (Např. česání, mytí rukou.) Myslím si, že by nebylo správné, aby přestal s veškerými "aktivitami" a celý den jen posedával a nechal se ve všem obsloužit, k čemuž nyní spěje. Když se mu do nějaké činnosti nechce, prostě řekne, že ji nezvládne vykonat, (ani se o to nepokusí). Předem děkuji za Vaší radu.
František
Píšete, že se společně s příbuznými staráte o 89 letého dědečka. Zlobí Vás, že se dědeček nechá obsluhovat v některých činnostech, zdá se Vám, že by se měl víc snažit.

Vážený pane Františku,

je samozřejmě pravda, že je důležité, aby starý člověk nerezignoval a nepřestával se snažit zvládnout obvyklé činnosti – je ale také třeba počítat s tím, že skutečně přijde čas, kdy už na tyto činnosti sám nestačí. Může ztrácet nejen sílu a obratnost, ale i motivaci – nic z toho se mu nedá dávat za vinu.

Jediné, co můžete dělat, je mluvit s ním o tom – jestli máte pocit, že to je z jeho strany nějaká „schválnost“. Pokud by to tak bylo, je pak otázka, co vlastně ten starý člověk potřebuje. Někdy jde jen o to, že nepotřebuje jen jídlo, teplo a klid, ale především pozornost druhých, komunikaci, přítomnost někoho dalšího. A také respekt k určitým zvláštnostem či osobitostem. Samozřejmě to občas vyžaduje od druhých hodně trpělivosti, ale myslím, že se dá jednoduše říct, že si ji zaslouží.

Napadá mě, že pokud chcete, můžete se obrátit také na dědečkova praktického lékaře a probrat s ním, zda podle jeho názoru je dědečkovo chování adekvátní – ve smyslu zdraví a jeho schopností. Problém někdy bývá, jak už bylo řečeno, v motivaci – zjednodušeně – zda dědečka ještě život „baví“.

Je také otázka, zda by Vám a Vašim příbuzným nepomohlo zapojit do péče např. agenturu domácí péče. Poraďte se o tom s dědečkovým s lékařem.

Přeju Vám i Vašemu dědečkovi, abyste našli nejlepší možný způsob péče, který Vám všem bude vyhovovat, a užili si ještě spolu spoustu příjemných chvil.

Ilona Peňásová