Dcera (4 roky) je svědkem domácí péče o umírajícího otce. Jak k ní přistupovat?

Odpověď na dotaz ze dne 6. srpna 2015 zobrazit původní dotaz
Dobry den, manzel onkol. pacient, nador na mozku, konecna faze bez lecby (jen Fortecortin, Keppra), manzel uz temer nic nevnima, temer nereaguje na zadne podnety, inkontinence, chuze pouze za pomoci dvou lidi, nemluvi... jsme u jeho rodicu i s temer 4letou dcerou, ktera vidi vse. Jako jedinacek byla stredem pozornosti i s ohledem na to ze je to z pohledu prarodicu ocekavane vnouce, avsak za posledni dva mesice, kdy se manzeluv stav stale zhorsuje, jiz neni stredem zajmu. Chci se zeptat zda: Je vseobecne dobre, aby byla svedkem pece o umirajiciho otce (vc. prebalovani apod.); Soucasna situace na ni muze zanechat nejake nasledky? /tim ze je ted upozadovana, vidi to co vidi../; zda ji jiz ted rici ze tatinek zemre anebo ji v tuto chvili nezatezovat; Zda se mame s dcerkou pokusit se vice odpoutat od techto starosti a vice inklinovat k rozptyleni odpovidajici jejimu veku; Zda mame tady byt porad s manzelem a jeho rodici... zda napr. nebyt s ni na 2 dny a pak se zase vracet sem... Predem Vam dekuji za radu, jak k dceri pristupovat. Petra
petra velicka
Váš manžel je v terminálním stádiu nemoci, máte spolu čtyřletou dcerku a hledáte, jak se k ní chovat, aby to pro ni bylo pokud možno nejméně zraňující. Velmi si vážím toho, že jste vytrvala při Vašem manželovi i v jeho nemoci, i když Vás to stojí nemalé úsilí a bolest. Uvědomuji si, jak hodně toho máte „naloženo“, a oceňuji Vaše nasazení a to, že dokážete při tom všem myslet i na dcerušku.

Dobrý den, paní Petro,

vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíte.

Vaše dcerka samozřejmě vnímá, že v rodině nastaly změny. Myslím, že je pro ni hodně důležité, jak spolu o všem mluvíte. A dále je důležité, aby alespoň na část dne zažila, že ona smí být dítětem se vším všudy. Věřím, že to děláváte dobře, jen Vás chci povzbudit a možná trochu i inspirovat.  

Bojíte se, že současná situace zanechá v dcerce následky. Opatrnost je na místě, strach nikoli. Pravda je, že všechno, co zažijeme, v nás zanechá následky. Ale ne všechny musejí být nutně zlé. Vaše dcerka zažívá, jaké je to žít s vážně nemocným tátou. To jí něco vezme (např. pocit sebe jako středu světa; později bohužel i tátu), a něco jí to dá (např. větší citlivost nebo vědomí, že i smrt blízkého lze přežít, že o blízké lidi je třeba pečovat). Kdosi jednou řekl, že „dítě může přežít cokoliv, když zná pravdu a když může s ostatními sdílet přirozené pocity lidí, kteří trpí.“ Věřím, že i Vaše dceruška to zvládne.

Vaše dcerka teď není středem pozornosti jako dřív. Je to pro ni jistě nezvyklé a nové – a je to těžké. Některé děti se v takové situaci stáhnou do sebe, jiné zas víc „zlobí“ nebo se jinak domáhají pozornosti. Koneckonců ztrátu výlučného postavení zažil každý, komu se narodil mladší sourozenec – tedy nejde o nijak výjimečný prožitek. Ke zvládnutí napomáhá, když si Vy nebo babička či děda vymezíte chvilku (nejlépe denně), kterou zcela věnujete jenom dcerce. Nemusí být dlouhá – čtvrthodina je taky dobrý čas, hodina denně zpravidla stačí. A tento čas bude jen a jen pro ni. Můžete z toho udělat i jakýsi „rituál“ – např. každé ráno, až uklidíme po snídani a obstaráme tátu…

Pokud je Vaše dcerka svědkem péče o tatínka, vidí spousty nezvyklých věcí. Ty patří k vážné nemoci a ke konci života. Pravděpodobně také zažívá, že i ona patří do rodiny, že je považovaná za její součást. To je dobrá zkušenost. Vaši rodinu postihlo neštěstí a je to teď pro všechny mimořádné období – o tom spolu asi taky mluvíte. Měla by se jasně dozvědět, že ne každý tatínek je nemocný a ne každá nemoc má stejné následky jako ta tátova. Měla by se jasně dozvědět, že ona za to nemůže, ani nikdo jiný z lidí. Že ji pořád máte rádi. Měla by mít prostor, kdy se může ptát na (z našeho pohledu) nesmyslné a hloupé věci – a lidi okolo se jí nebudou smát, a vysvětlí jí to. Je ve věku, kdy spousty věcí chápe zcela jinak než my, a potřebuje odpovědi na své dotazy a nejistoty.

Myslím, že informace o blížící se smrti jí neuškodí, naopak by jí mohla pomoct připravit na to, co bude následovat. Je ve věku, kdy děti chápou smrt jinak, neumějí si představit, že to bude napořád. Můžete jí říct, že tatínek asi zemře, a co bude potom – pohřeb atd., že ona i Vy tu zůstanete, kde budete bydlet apod., že ji budete mít pořád ráda i že se toho trochu bojíte… těmi svými starostmi ji radím nepřetěžovat, ale taky je netajit.Dcerka cítí Vaši starost a nerozumí jí. Když jí řeknete, čemu starost patří, uklidní ji to.

A jak už jsem psala, je pro dcerku důležité, aby směla být dítětem. Aby i v této náročné situaci si směla hrát, řádit, smát se… Hrát si, jak ona chce (třeba i na nemoc či pohřeb, aniž jí to někdo zakazuje), zpívat s babičkou písničky, vyrazit na vycházku… Dělat alespoň něco z toho, co jste běžně dělávali, než byl táta nemocný. Nebojte se případně zapojit i někoho dalšího – třeba vyslat dcerku s dobrou známou na hřiště apod.

Ještě Váš dotaz, zda být pořád u manžela, nebo na čas odjíždět: pro dcerku není tolik důležité, zda jste u manžela pořád, nebo na čas. Tedy pokud je o ni dobře postaráno, o čemž nepochybuji. Důležité je, co Vy sama pro sebe cítíte jako lepší. Je nutné, abyste Vy našla čas pro sebe, abyste Vy mohla alespoň na chvíli „vypnout“ od starostí, dělat věci Vám příjemné a načerpat síly. Vaše dcerka potřebuje alespoň někdy maminku odpočinutou a „naladěnou“ na ni. Zvažte, zda se Vám to daří spíš u rodičů, nebo u sebe doma. To čerpání sil je velmi důležité. Věřím, že to děláváte; chci Vás k tomu jen povzbudit.

K mání jsou také knížky vhodné pro děti – např. Brown: Když dinosaurům někdo umře. Crowther: Návštěva malé smrti. Lazai, S.: Benjamín (kniha pro děti, jejichž rodič trpí roztroušenou sklerózou – což není Vaše situace, ale jsou tam prý srozumitelně pojaty odpovědi na dětské otázky typu: proč si už táta kvůli nemoci nemůže hrát…). Existuje také kniha pro dospělé – Goldman, L.: Jak s dětmi mluvit o smrti. Zvažte jejich zapůjčení. (Pokud je to pro Vás dostupné, jsou tyto knihy k zapůjčení i v knihovně Cesty domů.)

Paní Petro, držím Vám palce, abyste moudře dokázala rozdělit své síly, abyste dobře doprovodila Vašeho manžela k bráně smrti a při tom všem abyste našla kousek energie na potřeby svoje i Vaší dcerky. A jí přeju, aby toto těžké období dobře zvládla a měla ve Vás chápající oporu. Budu na Vás myslet.  

Petra Hálková