Babička (95 let) trpí depresí, silnými úzkosti a strachem ze smrti. Existuje sociální služba v domácím prostředí, která by jí mohla pomoci?
Dobrý den,
ráda bych se Vás zeptala na možnosti řešení a odborné pomoci pro moji babičku a celou rodinu.
Babičce je 95 let, na svůj věk je na tom vlastně poměrně dobře (chodí, duševně je OK, nemá žádnou fatální diagnózu). Má ale různé chronické potíže, které znepříjemňují život (zažívání, bolest kloubů) a posledních měsících jí začaly více ubývat fyzické síly, takže hůře chodí (potíže se stabilitou) a s obsluhou potřebuje větší dopomoc (něco podat atp.).
(To by však nebyla taková potíž - žije v domácnosti se svou dcerou, která je již v důchodu a stará se o ni. Vedle toho je poměrně často přítomna další rodina - 4 vnuci a jejich rodiny.)
Za posledním měsíc se výrazně zhoršil její duševní stav - vše ji trápí, nic ji nebaví, nezajímá (ještě nedávno četla, dívala se na TV), je plačtivá, hodně ponořená do sebe, rozpracovává si v hlavě úzkostné scénáře a jen velmi těžko se z nich dá vytrhnout. Hodně jí táhnou hlavou myšlenky na smrt, na umírání a na strach z něj, z bolesti a z toho, že bude ostatním na obtíž, že je na světě zbytečná a otravuje nás. Když se objeví nějaká náročnější situace (většinou zdravotní - např. bolest břicha), často upadá do úzkostného stavu, kdy se zcela ponoří do sebe, do té bolesti a není schopna se z toho vytrhnout. V té chvíli jakoby ztrácí schopnost rozumově tu situaci pojmout, převáží panika - a naplno se rozjedou černé scénáře typu "umírám", "musím na operaci", "co když je to..." apod. Pod vlivem těhle myšlenek se ještě víc stáhne, někdy se začne i třást, jektat zuby apod., prostě zcela propadne panice a je velmi obtížné ji z toho vytrhnout. Má pak tendenci si rychle brát jeden lék za druhým, nebo ho vyžaduje od nás, nebo chce okamžitě do nemocnice apod.
Tyhle situace se nám těžko řeší, protože člověk neví jistě, jak vážné to opravdu je, některé ty situace byly opravdu dramatické, několikrát jsme opravdu navštívili nebo volali lékaře, ale vesměs vyšetření dopadla dobře (kromě těch chronických potíží. Ale po dobrých výsledcích se babičce téměř vždy ulevilo.)
Efekt nemocnice je ale velmi zrádný, protože jakákoli vyšetření a čekání v nemocnicích jsou na hodiny, při kterých se tam babička doslova třese hrůzou. Takže veškeré tyhle akce velmi zvažujeme- zda je horší jet do nemocnice, nebo nechat nemoc proběhnout.
Nutno ještě říci, že takovéto situace se v posledních týdnech objevují téměř denně, často i vícekrát.
Když to shrnu - babička má jistě nějaké obtíže, bolesti ad., ale poslední dobou se vše výrazně zhoršilo a domníváme se, že to úzce souvisí se zhoršenou psychikou. Přímou příčinu "deprese" nevíme, mohl by to ale být letní pobyt v jejím domečku, kde si možná více uvědomila, že už tam nemůže být sama, což pro ni byla velká rána, doposud byla velmi soběstačná a ještě loni tam celé léto pobývala. (Jsme z Prahy, babička pobývá u nás, ale trvalé bydliště má jinde. Letos jsme ji tam vzali opět s myšlenkou, že doma by mohla pookřát, měla to tam vždy velmi ráda- ale kvůli zdr. obtížím už jsme ji raději odvezli zpět.)
Rozumíme tomu, že je pro ni velmi těžké přijetí těch omezených možností, ale také vidíme, že se zároveň sama týrá a zdravotní stav si tím ještě zhoršuje.
Moc rádi bychom jí v tom pomohli, ale kromě otevřené komunikace o tom, čeho se bojí, o smrti apod. a ujišťování o naší podpoře a lásce vlastně nevíme jak.
Protože ji nejde neustále preventivně "bavit" a vyvádět z černých myšlenek- ostatně když do nich vejde, na rozumová zdůvodnění přestane slyšet, působí na ni pak spíše přítomnost, klid, zájem, dotyk a nějaké úkony (dávání pití, léků ad.)
Z toho důvodu jsme dospěli k myšlenkám na to, že tyto depresivní stavy by potřebovaly odbornou pomoc, nepodařilo se mi ale najít organizaci, která by to přímo řešila.
Na hospicovou péči, která psychické stavy a vyrovnávání se lidí se smrtí také řeší, je babička vlastně na tom příliš dobře. Ale to, aby absolvovala klasická vyšetření a obíhání doktorů vidím jako nezvládnutelné - představuje to pro ni zas další velkou zátěž.
A tak se dostávám k otázkám:
Existuje nějaká sociální služba, která se zaměřuje na stavy deprese speciálně u seniorů, geriatrických pacientů?
Existuje v tomto smyslu nějaké poradenství pro pečující?
Jaké jsou možnosti návštěvy nebo vyšetření psychologa/psychiatra v domácím prostředí?
Je možné takovouto péči (psycholg, psychiatr) hradit ze zdr. pojištění nebo jinak (např. právě přes soc. službu apod)?
(částky kolem 700Kč / hodinu pro nás nejsou moc reálné).
Mnohokrát Vám děkuji za Váš čas a budu Vám vděčna za odpovědi i za cokoli dalšího, co Vás k této situaci napadne.
Markéta B.
Dobrý den, paní Markéto,
už z Vašeho podrobného popisu situace i náhledu, co se asi s babičkou děje, je vidět, s jakým nasazením a zájmem se o babičku staráte, jak je pro Vás důležité, aby netrpěla, a hledáte pro ni pomoc. To je nutné ocenit, protože ne každý senior má kolem sebe rodinu ochotnou o něho s takovým zájmem pečovat.
Musím říct, že k Vašemu výkladu – kromě konkrétních informací – se těžko cokoli dodává. Myslím, že situaci vnímáte velmi dobře a v podstatě děláte to, co se dělat dá.
Vypadá to, že babička trpí úzkostí – v tom by jí měly pomoci léky proti úzkosti, které účinkují velmi rychle – většinou je může předepsat i praktický lékař, ale ve Vašem případě by asi stálo za to, aby babičku navštívil geriatr, který by posoudil také kombinaci léků, které babička užívá, a vůbec její celkový stav.
Myslím, že správně vnímáte i to, že v náročných okamžicích kromě léků pomáhá spíš dotyk, pohlazení a konejšení než vysvětlování a dotazování.
Je otázka, jak si babička představuje smrt a to, co je po ní, zda má nějaká očekávání – dokonce můžou být i pozitivní, např. setkání s blízkými, kteří už odešli, s rodiči či sourozenci, manželem. Pokud byla vychována či dospěla k nějaké víře, mohl by pomoci také kněz, který by s ní o těchto tématech mohl mluvit. Pro mnoho lidí je jednodušší sdílet téma smrti a umírání s někým jiným než s nejbližšími lidmi. S odborníkem (knězem či psychologem, poradcem..) je možné lépe mluvit také o vizi „dobré smrti“, s blízkými se o tom mluví špatně, protože to většinou hůř přijímají.
Myslím, že návštěvy lékařů a neklid babičce také příliš neprospívají, spíš zvyšují její úzkost. Je pro ni jistě čím dál náročnější vnímat realitu takovou, jaká skutečně je, zřejmě se občas pohybuje v různých „jiných“ realitách a nachází tam možná víc klidu. Obecně se lidé velmi často vracejí do dětských vzpomínek, k rodičům, zvykům, ve kterých vyrůstali, to je pro ně někdy konejšivé, když o tom můžou mluvit, ačkoli to posluchačům nemusí být příliš srozumitelné.
Jistě je pro ni důležité, když jí potvrzujete, že Vás péče o ni neobtěžuje (sice je jistě náročná, ale to je něco jiného než být na obtíž) a považujete to za jediné možné a správné řešení, protože ji máte rádi.
K Vašim otázkám: Možná využijete kontakty na web zaměřený na seniory jako je www.gerontologie.cz nebo web pro seniory i jejich pečující www.pecujici.cz.
Ohledně depresí seniorů se lze o pomoc obrátit i na Doma bez obav, které sídlí v areálu ÚVN v Praze, který kromě poradenství pečujícím a seniorům nabízí i čtyři bezplatná setkání s psychologem v prostředí poradny, nebo přímo v domácnosti klienta, pokud žije v Praze.
O službě psychologa či psychiatra, který by docházel domů, bohužel nevím. Lze se jistě zeptat jednotlivců, zda by k tomu byli ochotni. Zda je jejich služba hrazená z pojištění nebo se platí klientem závisí na tom, zda má specialista smlouvu se zdravotními pojišťovnami či nikoli. Psychiatr je lékař, tedy by měl vždy pracovat na pojišťovnu, pak může být ovšem omezen tím, zda mu pojišťovna dává možnost terénního provozování své profese.
Vnímám, že babiččiny psychické potíže jsou pro Vás i rodinu náročné, možná by se dala tato náročnost „rozložit“ mezi rodinu a profesionální pomoc – např. v podobě telefonické pomoci seniorům, jako je krizová nonstop linka Senior telefon, kterou provozuje Život 90 na čísle 800 157 157 nebo Zlatá linka seniorů Elpidy, která je zdarma a funguje ve všední dny od 8 do 20 hodin na čísle 800 200 007.
Deprese jako taková spadá do problematiky, kterou se zabývá psychiatr, tedy v rámci naší poradny, kde není takový odborník dostupný, Vám nemůžeme konkrétněji odpovědět.
S pozdravem a přáním mnoha sil v péči o babičku
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
