Asi před týdnem mi zemřela babička, která žila s mou sestrou alkoholičkou. Vyčítám si, že jsem nedokázala zabránit domácímu násilí. Co teď dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 11. července 2016 zobrazit původní dotaz
Před necelým týdnem umřela babička. Bylo jí už přes 80. Takže smrt se dala dříve či později předpokládat. Ale babička bohužel žila v podmínkách domácího násilí s mojí sestrou alkoholičkou, která bývala narkomanka. Já bydlím 200km daleko. Poblíž babi žijí moji rodiče. Mamka pro babi udělala první poslední. Babi ale nechtěla pryč ze společného bydlení s mojí sestrou. V poslední době se ale sestra začla snažit babi zabít, dusila ji, chtěla ji píchnout léky... Babi ale proti ní nevypovídala, ani když sousedi zavolali policii. V posl.2 měsících už byla babi v nemocnici. Máma tam za ní chodila denně. Já moc chtěla přijet, ale babi si to nepřála. Asi před měsícem, když jsem se babi ptala do telefonu, zda sestra může za její hospitalizaci, řekla "no jistě, dyť ona mi píchla léky..." Byla jsem v šoku. Přemýšlela jsem, zda volat policii, protože jsem minule sestře řekla, že jestli se dozvím, že babi ještě ubližovala, nahlásím ji policii. Volala jsem na poradnu bílého kruhu bezpečí, tam mi paní poradila, ať to nehlásím, že by humbuk kolem vyšetřování babi neprospěl. Ta už byla na opiátech kvůli bolestem. A nedávno umřela. Je mi moc smutno. Chápu, že už byla stará a někdy umřít musela. Jsem taky ráda, že neumřela přímo rukou mé sestry. Ale je to hrozné, že sestra na tom měla účast! Babi ji milovala, starala se o ni, když byla holčička, tam moc jí na vnučce záleželo, udělala by pro ni vše, tolik se pro ni natrápila a ona jí udělá tohle? Vyčítam si, že jsem babi nedokázala pomoct za jejího života a ochránit ji před agresorem. A zvažuji za všech stran, zda podat trestní oznámení. Nevím, zda tohle ví moje máma a nechci jí to říct. Nebylo by to nakonec lepší nechat? Jenže za nějaký čas může sestra ubližovat fyzicky i mým rodičům. A já bydlím daleko. Jak se vypořádat ze smrtí blízkého, když byla zaviněna jiným blízkým? Babička tu podle m=ho názoru mohla ještě být, ikdyž třeba né moc dlouho. Aspoň už má od mé sestry klid. Ale copak jí může projít vražda?
Anna

Dobrý den, paní Anno.

Ceníme si Vaší důvěry. Před týdnem Vám zemřela babička, a máte podezření, že se na její smrti podílela i Vaše sestra. Dovolte mi vyjádřit Vám upřímnou soustrast. Člověku je smutno, když mu zemře někdo blízký, ale daleko horší je představa, že té smrti někdo napomohl. Představuju si směs pocitů, které se Vám honí hlavou – od bolesti, lítosti a smíření, spojené se smrtí babičky, až po pocit opovržení, hanby, zlosti a bezmoci, směřované k Vaší sestře.

Hlavou Vám běží spousta otázek, zmatků a nejasností. Pokusím se alespoň na některé reagovat: Hledáte, jak se smířit se smrtí, kterou zavinil někdo blízký. To je velmi těžká cesta. Člověk na ní projde bolestí a hloubkou trápení nad smrtí, také ohromným hněvem nad zlem, které je jiný člověk schopen způsobit. A bezmocí. Až se některý z těchto pocitů vynoří, začněte tím, že si ho zkusíte připustit (připustit, ne se jím řídit a trestat nebo se mstít). Vědět o něm a unést ho. To je velmi těžké. Někdy se vynoří i jiné staré křivdy… Možná zjistíte, že se do hloubky prožitku pustíte raději s dobrým rádcem – přítelem, duchovním nebo terapeutem, kterému věříte.

Z Vašeho dopisu jsem vyrozuměla, že jste jakoby odříznutá od dění ve Vaší rodině. Vím, žijete daleko, ale možná to není jediná příčina. Představuju si, že to může být docela smutné. A představuju si, o kolik jste bezmocnější – když jste chtěla babičku chránit, ale na tu vzdálenost to nejde a babička navíc pomoc odmítla. Chtěla byste ochránit rodiče, ale nevíte, zda by o to stáli. Bylo by možné, při vhodné příležitosti, o tom s rodiči mluvit? Říct jim své obavy o ně. Jen aby o nich věděli (a mohli se tak dozvědět, že Vám na nich záleží). A možná dohodnout plán, co by dělali, kdyby jim sestra skutečně ubližovala – na koho ve svém okolí by se mohli obrátit, třeba jim i vyhledat kontakty na nějaké odborníky…

Paní Anno, zvažujete, jak dál – zda se snažit přijmout babiččinu smrt tak, jak je, nebo rozjet vyšetřování trestného činu. Nikdo neví s určitostí, co by bylo lepší. Zkuste si představit, k čemu by mohla vést každá z těchto možností. (Odpovědi si můžete i sepsat – někdy je to přehlednější.) Když byste podala trestní oznámení – co by bylo potom? Co by byly největší zisky a co největší ztráty? Koho by se vyšetřování týkalo? Co by to udělalo se vztahy ve Vaší rodině? Kdo by stál na Vaší straně nebo Vás aspoň chápal, a kdo by Vám to naopak nejvíc zazlíval? Co by napomohlo usmíření? Jak by bylo Vaší duši? Dostalo by se Vám pocitu spravedlnosti a klidu? Nebo spíš by se probudily výčitky? Kdo by Vás mohl doprovázet? Kdo a co by Vám mohlo pomoci unést bezmoc? Kdo a co by Vám pomohlo zvládnout případné nesouhlasné reakce rodiny? Jak byste zvládla výsledek vyšetřování – v případě, že by Vaše sestra byla odsouzená? A v případě, že by bylo vyšetřování odloženo pro nedostatek důkazů? Když si představíte sebe za deset let – jak byste o sobě smýšlela a co byste si myslela o celé situaci?
A podobné otázky si odpovězte i naopak – když byste to „nechala být“… Sama možná poznáte, co je Vaší duši bližší, co Vaše nitro vnímá jako dobré.
Možná byste k rozhodnutí potřebovala i nějaké informace. Možná informace o tom, jak probíhá trestní řízení, koho budou vyšetřovat, jak dlouho může trvat… (ty by Vám mohla poskytnout například občanská poradna ve Vašem okolí, případně Bílý kruh bezpečí – linka pro oběti trestných činů – tel. 116 006). Možná by Vám mohly být užitečné informace o zdravotním stavu babičky (nevím nic o příčině smrti; zda navíc netrpěla nějakou formou demence, která by zapříčinila zmatené vnímání skutečnosti. Nevíme také, zda si lékaři všimli něčeho podezřelého). Bylo by možné se spojit s babiččinou nemocnicí a některé informace zjistit? Proč na to nereagují ostatní členové rodiny? Kryjí Vaši sestru, nebo za tím je i něco dalšího? Je někdo, kdo se s Vaší rodinou dobře zná, třeba nějaký rodinný přítel, kdo by Vám mohl dát „objektivnější“ pohled na věc?

Může se stát, že v průběhu truchlení nebo při hledání toho správného postupu budete potřebovat někoho, kdo by Vás podpořil. Samozřejmě je běžné obrátit se na své nejbližší – partnera, rodinu, přátele. Můžete také využít služeb linky důvěry nebo například Poradny pro rodinu, které nabízejí i možnost zůstat anonymní.

Paní Anno, přeji Vám moudrost a statečnost na Vaší cestě. Kéž najdete řešení, které bude ku prospěchu věci, a dojdete vnitřního klidu. Budu na Vás myslet.

Petra Hálková