Moje dcera i s miminkem zemřeli při porodu. Už nevím, jak dál.

Dobrý den,  

postihla Vás velká ztráta a i když už je to 6 let, v kombinaci s dalšími životními komplikacemi už se cítíte asi vyčerpaná. Píšete, že pořád musíte za něco bojovat. Nevím přesně, co tím myslíte, ale představuji si, že Vás péče o manžela, soudy i úmrtí dcery s vnoučkem dlouhodobě stojí velké úsilí a dochází Vám síly. Přemýšlím, jestli se od dlouhodobého boje dá odpočinout, nechat chvíli věci nedořešené nebo nedovysvětlené, nechat se v péči o manžela zastoupit nebo využít odlehčovacích služeb a jako většina bojovníků si vzít posilující “volno”. Nikdo totiž nemůže bojovat pořád, je pak unavený a je pravděpodobné, že i jeho pohled na život se věčným úsilím změní.

Je možné, že je to pro Vás obtížně představitelné, píšete, že celý život za něco bojujete a jen to, co jste nám napsala, je opravdu hodně. Nechci, aby mé doporučení působilo zlehčujícím dojmem, ale neumím si představit, jak byste mohla dál dělat věci stejně jako doposavad, když už Vám to prostě nejde. Beru tento Váš stav vážně a předpokládám, že na nějakou dobu vystoupit ze stálé snahy by mohlo být sice nezvyklé, ale snad by Vám to pomohlo časem najít rovnováhu a sílu. Přála bych Vám to. 

Nenapsala jste nám přesně, co všechno Váš boj a současná situace obsahuje a tak Vám mohu takto na dálku doporučit služby, kde s Vámi mohou kdykoliv probrat Vaše aktuální trápení a hledat s Vámi možnosti, jak dál. Takovou pomoc najdete například na krizových linkách pro dospělé.  Další možnost je obrátit se na lidi ve Vašem okolí s tím, že Vás mohou vyslechnout, podpořit nebo s Vámi strávit nějaké příjemné chvíle. Psala jste sice, že Vám nikdo nepomohl, ale je možné, že se situace změnila nebo změní, když byste se na druhé obrátila s touhou po oddechu a úlevě a ne v silovém nastavení.

Zuzana Vondřichová