Mamince pomáhají aplikace speciálních infuzí, ale namáhá ji na ně dojíždět do nemocnice. Je možné je podávat doma?
Dobrý den, maminka má CHOPN IV. stupně, ale paliativní léčbu či hospic odmítá. Její stav již zlepšují pouze Solu-medrolové infúze, ale námaha ji na ně dojíždět. Je možné je podávat v domácí péči, za pomoci zdrav. personálu, případně pracujícího (apl. do svalů). Moc děkuji za radu.
Vaše maminka má těžkou formu chronické obstrukční plicní nemoci a Vy se ptáte na možnost nitrožilní či intramuskulární aplikace Solumedrolu v domácím prostředí.
Milá paní Mikešová,
systémové podání kortikoidů je indikováno pouze v případě akutního zhoršení CHOPN, většinou se nepodávají dlouhodobě. Zda se kortikoidy mají či nemají nasadit a v jaké dávce musí rozhodnout lékař, který maminku vyšetří, tedy nikoliv sestra z domácí péče. Kortikoidy může pacient dostat jak ve formě infuze, tak v podobě tablet. Jestliže nemocný zvládne tablety spolknout, není zásadní rozdíl v účinnosti mezi oběma formami, je to spíš otázka dávky.
Pokud si maminka v tuto chvíli nepřeje paliativní péči mobilního hospice, je toto rozhodnutí v kompetenci jejího ošetřujícího pneumologa či lékaře na akutním příjmu v nemocnici. Ten může v případě akutního zhoršení CHOPN kortikoidy nasadit a doporučit správnou dávku i formu podávání. Tedy například v okamžiku nasazení podat první dávku ve formě infuze Solumedrolu a na další dny již kortikoidy v tabletách např. Prednison. Také je třeba zvážit, zda akutní zhoršení není způsobeno infekcí a případně nasadit i antibiotika. Pokud by ošetřující plicní lékař rozhodl, že by bylo na místě podávat i v domácím prostředí antibiotika či kortikoidy nitrožilně (například proto, že by maminka nezvládla léky spolknout) může napsat poukaz na agenturu domácí péče a předepsat jim, co a jak často mají mamince podávat. Daleko častěji se však takové akutní zhoršení řeší za hospitalizace, kde má lékař možnost, průběžně monitorovat efekt léčby a upravit medikaci dle aktuálního zdravotního stavu maminky.
Další možností je potom péče mobilního hospice, pokud by si maminka již v žádném případě převozy do nemocnice nepřála, ale to píšete, že v tuto chvíli není její volba. Rozhodnutí o nasazení kortikoidů či antibiotik by případně mohl udělat i maminčin praktický lékař, ale zdaleka ne všichni praktici mají kapacitu přijít vyšetřit nemocného v domácím prostředí, navíc bez zobrazovacích metod a znalosti aktuálních laboratorních výsledů je velké riziko chybného rozhodnutí, takže i on v případě akutního zhoršení nejspíše doporučí mamince hospitalizaci.
Postoj pacienta k jeho nemoci a způsobům řešení se samozřejmě může různě vyvíjet a měnit, takže někdy člověk, který dosud řešil všechny akutní komplikace v nemocnici, dospěje k tomu, že mu to již nedává smysl a přeje si zůstat doma a rozhodne se pro péči mobilního hospice a paliativní přístup v domácím prostředí. To je úplně v pořádku a je na místě to respektovat. Někdo jiný se zase rozhodne tak, že i když jsou transporty pro něho náročné, přeje si vyšetření a léčbu v nemocnici i tehdy, když šance na dlouhodobé zlepšení zdravotního stavu jsou malé. To je také legitimní volba. Je tedy dobře o tom spolu mluvit a vědět, co si Vaše maminka pro sebe přeje či nepřeje.
Myslím na Vás a doufám, že se Vám podaří náročnou situaci dobře zvládnout.
S úctou
Kateřina Menčíková
Dotaz zodpovídá
