Mám za sebou mnoho bolestných ztrát a v poslední době zažívám silné obavy ze smrti, hlavně smrti v osamění.
Dobrý den,
je mi 47 let, trpìm cukrovkou a obezitou. Jsem jedináček a nemám ani partnera a ani děti. Moji prarodiče a maminka zemřeli, doma, o maminku s rakovinou jsem se starala já. Mám přátele jako rodinu v Houstonu, vychovávala jsem dva kluky, beru je jako mé děti, měla svůj pokoj. Otec kluků je alkoholik (vážný, vodka, pivo) a přišel o veškeré peníze i o dům. V lednu 2024 jsem dostala zprávu, že se starší (20 let) zabil na motorce. Celý rok 2024 byl zlý. Teď zemřela máma kluků (měla lupus). Už jen čekám na další telefonát s další zprávou a propadla jsem se do deprese. Mám psychiatra a chodím na terapii pravidelně. Od její smrti se cítím uvězněná tady, chtěla bych tady nebýt, na světě. Momentálně to ale nemůžu udělat pro druhého kluka. Je úžasný a na to, že je mu 20 prožil víc utrpení než by si zasloužil. Jen moje nejlepší kamarádka žije ve Švýcarsku, zbytek Houston. Mám tu v Praze dobré vztahy, ale.ne takové, že by mohli pečovat o umírajícího. Poslední týden mám strašné obavy ze smrti (ne teď, ale zdravím neoplývám) a asi spíše umírání v hrůze a samotě. Už není, kdo by mě provázel jako já své milované. Nikdo z mých milovaných nezemřel pokojně věkem, maminka na rakovinu. Bojím se hlavně vážné nemoci, viz rakovina, kdy není nutný ani hospic, ani nemocnice. Tolik se bojím a jsem v naprosté hrůze. Mé přátele nemohu pustit do toho, že tu nechci být, bolelo by je to. Jen k depresi je pustím. Dala bych svět za jedno obětí od mámy. Jsou nějaké možnosti nebýt sama s vážným onemocněním? Celý život pracuji v pomáhající profesi, teď mám DPN, nemám naději, nemůžu teď pomáhat. Možná to není dotaz sem a v tom případě se omlouvám. Přeji hezký den. Jana Stárková
Píšete nám o svém životě v osamění. Zemřeli Vám všichni blízcí a kamarády máte mimo ČR. V poslední době propadáte depresivním pocitům a velmi se obáváte smrti. Aktuálně máte podporu psychiatra a psychoterapeuta.
Dobrý den,
ocitla jste se v nelehké situaci, Vaši blízcí buď zemřeli nebo jsou daleko a Vám nyní chybí a k tomu se obáváte o sebe, jste nemocná a cítíte se osamělá. Chápu, že ve Vás tato situace vyvolává mnoho nepříjemných pocitů, těžké myšlenky a hledáte pro sebe podporu. Prošla jste mnoha těžkými ztrátami a je jasné, že Vás to oslabilo a možná znejistělo. Jsem ráda, že pro sebe podporu hledáte, vidím to jako možnou cestu, i když nemusí být snadná.
Píšete, že chodíte na psychoterapii a k psychiatrovi. To je první část podpory. Doporučuji Vám upřímně sdělovat těmto odborníkům svůj aktuální stav, aby Vám mohli pomoci léky a psychoterapeutickými prostředky. Hrůza, kterou nyní pociťujete, by možná mohla být díky této pomoci lépe zvládnutelná a zpracovatelná.
Další podpora by mohla přijít od přátel. Ti jsou někteří daleko a také je “šetříte”, nechcete, aby je bolelo, že se trápíte. Tady si dovolím s Vámi nesouhlasit. Sdělila jste nám, že i pro Vás je pomáhání cenný zdroj a myslím, že to podobně mohou mít Vaši přátelé. Sice je to možná bude bolet, ale snad by mohli být raději, že mohou spolupracovat na úlevě pro Vás, než být ušetřeni a pak se muset vypořádávat s pocity, že jste na vše byla sama a nepustila jste je do své blízkosti.
Třetí zdroj by mohli být další lidé zvenku. Můžete se navázat na skupiny pacientů s cukrovkou (lze i online), na další možné skupiny na Facebooku, kde mohou být lidé, kteří se cítí podobně osamělí jako Vy nebo se začít kontaktovat s lidmi ze svého okolí — sousedé, širší rodina apod. Toto hledání může být náročné. Nicméně obsahuje nejen podporu pro Vás, ale podobně jako s přáteli možnost, že i druzí budou moci být užiteční a snad i Vy pro ně můžete být někým, kdo i jim pomáhá s osamocením nebo jiným trápením.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
