Nejsme "vyvolení". To, že nám zemřeli naši nejbližší a my se utápíme ve smutku, z nás nedělá "vyvolené", kteří jediní mají právo na zoufalství. Máme to štěstí, že jsme našli tento portál, kde se můžeme svěřovat se svými příběhy. A když sem vstoupí někdo, komu duši (psychiku) zlomilo něco jiného, neměli bychom nad ním ohrnovat nos, poučovat ho, že ON neví, o čem bolest je. Neznáme příběh člověka, který se potřebuje svěřit, nevíme, co všechno za jeho smutkem stojí. A tak je někdy lepší mlčet, než přidat sůl do něčích ran. Bolest a její míra nejsou změřitelné. To by nás tady mohl třeba osočit někdo, kdo například při autonehodě přišel kromě milovaného životního partnera o děti, že nevíme, o čem bolest, zoufalství a duševní strádání jsou. Přece tady nesoutěžíme! Hledáme tu podporu a jsme připraveni ji poskytnout.
In reply to Dobry den mily M.V., s Vasim by Anonym (neověřeno)