Světlana
  (kontaktovat autora příběhu)
6. listopadu 2022
Truchlení

Bezmoc

V květnu letošního roku mi napsala Anička. Reagovala na skoro rok starou výzvu na tomto portále, kterou napsala Hanny za sebe a za mě. Měly jsme společnou myšlenku - zkusit pomoci jeden druhému, osobně. Sejít se osobně, podpořit se on-line hned, aktuálně v případě potřeby. Ve dne, v noci. My to tak s Hanny máme. Ráno si píšeme, že jsme v pořádku, večer o tom, jaký jsme měly den. Když máme krizi, píšeme si klidně v noci, voláme si... prostě zachraňujeme jedna duhou. A tak před rokem přišel nápad tuhle pomoc nabídnout i ostatním. Jedním z těch, kdo na tu výzvu reagovali, byla Anička. V pátek jsem se s ní byla rozloučit naposledy. Stála jsem před rakví a najednou cítila zvláštní klid. Už se netrápí. Už je se svým Milou. Ale pak promluvila její neteř a mě to vrátilo k minulému pátku, kdy jsem se dozvěděla, že si sama vzala život. Nevím jak se s tím vyrovnat. Měla jsem to poznat, měla jsem něco udělat. Pořád dokola čtu naší komunikaci, vzpomínám na telefonáty, setkání, a citim strašnou vinu. Ptám se proč, ptám se sama sebe stále dokola, kde jsem udělala chybu, jestli jsem jí nemohla nějak zastavit, poznat že je to tolik zlý. Zlobím se na ní, zároveň jí ale chápu. Nevím co s tím. K tomu všemu s čím se musim vyrovnávat po odchodu mého muže, se teď musím vyrovnat i s pocitem, že tomu, co Anička udělala, jsem možná mohla zabránit. A tak mám dojem, že jsem pro okolí nebezpečná. Třeba nosím smůlu, nevím... je mi to tak líto. Zapalte prosim za Aničku svíčku, neunesla tu bolest a jsem si jistá, že nikomu nechtěla ublížit. Prostě a jednoduše už nemohla dál. Děkuju

51 člověk vyjádřil účast.
Demi
21. listopadu 2022
Mila Svetlanko, nemuzete si vubec pripoustet jakoukoliv zodpovednost....
Asi neslo vice udelat. Vy jste nabidla Anicce takovou podporu a pomoc, jakou jste pokladala v te dobe a chvili za tu nejlepsi dle sveho usudku. To je asi nejvic, co muzeme my smrtelnici, nekomu v tezkem obdobi poskytnout a delame to v nejlepsi vire a s nejvetsim nasazenim. A nikdy nepredpokladame to nejhorsi. Nic si nevycitejte, stejne se nic nezmeni.
A Vy budte silna.....S uprimnym pranim vseho krasneho....Demi
Demi
21. listopadu 2022
Mila Svetlanko, nemuzete si vubec pripoustet jakoukoliv zodpovednost....
Asi neslo vice udelat. Vy jste nabidla Anicce takovou podporu a pomoc, jakou jste pokladala v te dobe a chvili za tu nejlepsi dle sveho usudku. To je asi nejvic, co muzeme my smrtelnici, nekomu v tezkem obdobi poskytnout a delame to v nejlepsi vire a s nejvetsim nasazenim. A nikdy nepredpokladame to nejhorsi. Nic si nevycitejte, stejne se nic nezmeni.
A Vy budte silna.....S uprimnym pranim vseho krasneho....Demi
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu)
6. listopadu 2022
Dobrý den, nemám sama sílu psát nic "moudrého",ale přišlo mi blbé že tu nikdo neragoval, tak proto píšu. Bohužel to vám tu nikdo neřekne, jestli jste tomu mohla nějak zabránit. Nikdo tu přeci neví, jak ta vaše komunikace probíhala, ani tu asi nebudou lidi znát ty okolnosti zmíněné paní Aničky. Ted už s tím nic neuděláte. Je to smutné, ale spoustě lidem na světě je tak moc zle, že opravdu když okolí nepomůže (nebo dost), tak odejdou. A někdy asi, i když okolí pomáhá... Jinak - pocit viny, pokud člověk za něco může, tak je i správný a očistný a díky němu lidé také rostou a mění se, ale to ví vždy každý sám nejlíp uvnitř, jestli se měl zachovat v něčem jinak. To nemůže říct nikdo z venčí. Zkuste si najít na Youtube nějaké meditace, kde se spojíte sama se svým vnitřkem a zpracujete to. Na youtube je toho spousta :) Pokud je ten pocit viny nějaký pak i dlouhodobý a čověka užírá dlouhodobě, tak jsem viděla, že jsou tam i přímo meditace na vinu. Minimálně ty meditace pomůžou člověka zklidnit... Mám ráda třeba kanál "Vzorec pro život", protože ta paní má moc příjemný hlas a projev, tak si to tam můžete najít. Nechci vám tu psát žádné domněnky ani planou útěchu, když o případu navíc nic nevím. (Mně to nepomáhalo, ani nepomáhá, tak to nedělám ani já... ).

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
7. listopadu 2022
Zdravím vás p. Mourinko, jak sa máte? Často na vás myslím, váš príbeh ma strašne dojal. Máte pravdu, že mnohým ľuďom je zle. Ja tiež na tom nie som najlepšie, zažívam tiež podrazy v práci kvôli chorobe. Keby som mohla ísť za mamkou, tento život už nemá pre mňa zmysel. Napíšte mi ešte niečo, ja som rada, keď sa ozvete. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

Katy
21. listopadu 2022
Mila Henrieto, precetla jsem si nekolik vasich reakci. Vy reagujete opravdu na lecktere smutky, ale vse se toci kolem smrti vasi maminky. Ano, ztrata milovaneho rodice je kruta, ale pokud to neni predcasne, tak je to normalni kolobeh zivota. Rodice nas proste opousteji. Ovsem zadny rodic nechce prezit sve dite. Nechapu, proc se rouhate, ze byste chtela opustit tento svet a jit za maminkou. Asi jste nikdy nemusela bojovat o zivot svuj nebo o zivot sveho partnera nebo ditete. To byste takova slova vubec nevypustila z pusy. Snad vas osud nevytresta a nezazijete tu neskutecnou bolest ze ztraty toho nejmilovanejsiho. Ja to zazila, presto mam zivot rada a vazim si ho.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Henrieta
22. listopadu 2022
Drahá Katy vy neviete čo ja prežívam. Choroby, stresy, vyhadzov zo zamestnania. Podrazy od ľudí, tak sa nečudujte že takto rozprávam. Nepoznáte ma a ani to aký mám život. Henrieta

In reply to by Anonym (neověřeno)

bar6ca
23. listopadu 2022
Myslim, ze vyjadreni, ze chci za maminkou a tatinkem nebo ze chci domu, je prani vratit dobu, kdy bylo cloveku dobre

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
24. listopadu 2022
Pani Katy,koho jste ztratila?Pani Henrieta pokud ja vim ztratila nejmilovanejsiho.Podle me je jedno v jakem veku cloveka ztratime,boli to vzdy stejne.Kde jsou nyni zesnuli?To je otazka.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Demi
21. listopadu 2022
No kazdy dospeli je zodpovedny sam za sebe i za svuj zivot a jeho dobrovolne skonceni. A pocit viny muze nest jen ten, kdo ublizuje, nikoliv ten, kdo se snazi pomoci.