Bosá paliativní péče

*Sousedé organizovaně ošetřují nevyléčitelně nemocné v jejich domovech. *

Vzdělání K. M. Basheera nenapovídá tomu, že by z něho mohl být vedoucí zdravotnického hnutí, studoval jen do desáté třídy (tj. dva roky na střední – pozn. překl.). Ale tento farmář z oblasti Nilambur, která se nachází v distriktu Malappuram ve státě Kerala na jihu Indie, vede společnost, která organizuje domácí zdravotní péči pro nevyléčitelně nemocné. Jeho odvážný podnik, Nilamburská společnost paliativní péče, už inspiroval mnoho dalších projektů.

Školáci, senioři, dělníci, farmáři, ženy v domácnosti a dokonce i policisté ošetřují rány, dávají obklady na bolavá místa a naslouchají pacientům a jejich problémům a obavám. V organizaci jsou i lékaři. V roce 2001 se  tyto skupiny dobrovolníků daly dohromady a vytvořili Neighbourhood Network in Palliative Care (NNPC) – Sousedskou síť paliativní péče.

První inspirace

V roce 1998 Basheer, inspirovaný lékařem z Nilamburské kliniky, který ho zaškolil v základní zdravotní péči, obešel s přáteli  svou vesnici a zjistil, jak jsou na tom nevyléčitelně nemocní.

„Většina z nich byla velmi chudá. Dlouhotrvající péče a ohromné účty za léčbu zničily jejich rodiny. Museli jsme se vypořádat i s jejich finančními problémy,“ vzpomíná. Basheer a jeho tým začali shánět pomoc místních obyvatel.

Většina z nich byla ochotná pomáhat. V jednom roce zaškolili 60 dobrovolníků a tento počet se zvýšil v dalších letech.

Nilamburská iniciativa dodala odvahy mnohým dalším společnostem v Malappuramském distriktu a v roce 2000 nemuselo 70 % nevyléčitelně nemocných v kraji navštěvovat nemocnici kvůli paliativní péči.

NNPC je dnes organizace čítající okolo 150 klinik podporovaných 10,000  školenými dobrovolníky, 85 lékaři a 270 sestrami, kteří se starají o 25,000  pacientů.

Pouye v Malappuram je 29 společností paliativní péče a 25 z nich má svou vlastní kliniku s lékaři na částečný úvazek, s pomocnými sestrami a vlastními vozidly pro domácí péči. Každá z jednotek slouží čtyřem nebo pěti obcím.

„Sedmdesát procent nevyléčitelně nemocných v distriktech Kozhikode a Wayanad (sousedé Malappuram) nepotřebuje kvůli paliativní péči navštěvovat nemocnici. V celém státě (Kerala) je to asi 20%. Pro srovnání: v celé Indii se pouze 2 % nevyléčitelně nemocných dostává domácí nebo místní péče,“ říká Anil Kumar Paleri, čestný sekretář Indické asociace paliativní péče.

Pod dohledem komunity

Pod pečlivým dohledem komunity se  kvalita paliativní péče zlepšuje. Problémem je nedostatek vhodně školených lékařů na plný úvazek.

Ale jak tvrdí K. Sureshkumara, který vede Institut paliativní medicíny v Kozhikode, „NNPC je hnutí založené na dobrovolnících, které se snaží povzbudit místní komunity, aby se staraly o své chronicky nemocné. Lékaři mají v tomto hnutí sekundární roli“.

V Sureshkumarově institutu se dobrovolníci zapisují na 16ti hodinový výukový program, který zahrnuje ošetřování, poradenství, efektivní komunikaci, zdravotní administraci a organizování osvětových akcí. Po dokončení školení je skupina 10-15 dobrovolníků schopná začít s identifikací problémů nevyléčitelně nemocných ve svém okolí a s organizací nezbytné pomoci pro ně.

Protože dobrovolníci jsou ze stejné oblasti jako pacienti, vytvářejí se mezi nimi a jejich rodinami silná pouta. Jak říká 42letý Velayudhan, ochrnutý od pasu dolů: „Nedokážu si představit, co by se se mnou stalo, kdyby tu nebyli.“ Podle slov Mathewse Numpeliho, vedoucího pracovníka NNPC, má mnoho dobrovolníků mnohem lepší administrativní a organizační schopnosti než běžní zdravotníci.

Třebaže se program zpočátku zaměřoval hlavně na pacienty s pokročilou rakovinou, dnes se zabývá i geriatrickými problémy, degenerativními, neurologickými, chronickými infekčními a dokonce i psychiatrickými nemocemi.

Vzhledem k tomu, že většina pacientů je chudá, pomáhají dobrovolníci velmi často i finančně nebo materiálně – rýží, potravinami, oblečením, knihami a školními poplatky pro děti. „Rozdělujeme pacienty na velmi chudé, chudé, střední třídu a ty, kterým se daří dobře,“ vysvětluje V. C. Ramla, který je dobrovolníkem v Malappuram již 15 let. „Lidé z prvních dvou skupin dostanou veškerou podporu zahrnující i měsíční dávku rýže. Ostatním se dostane jen medicínské, ošetřovatelské a emocionální podpory.“ Veškerý servis včetně lékařské konzultace je zadarmo pro všechny.

Finanční podpora komunity

Peníze nejsou problém. Většina jde z místních komunit samotných v podobě jednotlivých malých příspěvků. Některé příspěvky jsou ve výši jedné rupie (asi 40 haléřů) za den nebo i méně. Dělníci, nosiči, řidiči, státní zaměstnanci, učitelé a dokonce i žáci pomocí malých částek udržují hnutí v chodu.

Například v Nilamburu daruje autobusová společnost za každé čtyři lidi, kteří se svezou autobusem, 50 paise (20 haléřů).

Každý den se tak vybere asi 500 rupií. Vláda zaměstnance dotuje 10ti rupiemi za den, studenti ušetří rupii za měsíc, nosiči dávají drobné mince na konci dne do sbírky a dokonce i obchody s lihovinami mají sbírkové krabičky.

„Průměrně se každý měsíc v Malappuramském distriktu vybere 1 milión rupií (400 000Kč),“ říká Mathews a dodává: „Oblast paliativní péče se rozrostla desetinásobně po založení NNPC.“ Podpora přichází i z jiných směrů. Obce, města a společnosti také přispívají.

„Tohle auto, které používáme, bylo darováno jedním příznivcem,“ říká T. K. Muhammed Younus (27 let), marketingový ředitel z povolání, který vede paliativní společnosti v distriktu Kozhikode.

„Lidé nás podporují, protože vědí o příjemcích, vědí, že peníze nebudou zneužity,“ dodává.

Politika paliativní péče

V roce 2008 přišel stát Kerala s politikou paliativní péče – první politikou svého druhu jako první samospráva na jakékoliv úrovni v Asii. Tato politika zdůrazňuje přístup založený na podpoře komunity k paliativní péči a považuje domácí péči za základ služeb paliativní péče. Vyzdvihuje také potřebu integrace této péče do základního zdravotního systému.

„Důraz je kladen na školení jak profesionálů, tak laiků včetně dobrovolníků, zasazení paliativní péče do veřejného sektoru a do komunity, integraci paliativní péče do aktivit obcí a zpřístupnění základních léků,“ vypočítává Viswas Mehta, sekretář pro zdravotnictví v Kerale.

Keralský projekt je největší projekt paliativní péče v indii a jediný pod NRHM (National Rural Health Mission – Národní venkovská zdravotnická mise), bude se týkat 20 000 nevyléčitelně nemocných pacientů.

„Kerala spojila služby více než 26 000 státem akreditovaních zdravotníků s místními jednotkami paliativní péče,“ říká Mehta. Úspěch NNPC inspiroval i místní nezávislé organizace a místní samosprávu obcí k větší aktivitě.

Keralská paliativní péče získala světové uznání a WHO ji používá jako model pro rozvojové země. Ale může tento způsob fungovat i v jiných částech země?

„Pravděpodobně ne,“ myslí si Paleri, protože Kerala je značně specifická vysokou mírou sociální a politické uvědomělosti. Nicméně, jak Paleri navrhuje, může být dobrým vzorem a prototypem pro nové modely vzniklé v jiných místech.

Redakčně kráceno a upraveno.

Z angličtiny přeložila Marie Špinková