Právo v paliativní péči
Bez ohledu na to, zda je člověk sám vážně nemocný nebo je blízkým někoho, kdo se potýká s nevyléčitelným onemocněním nebo se blíží závěru života, je dobré vědět, jaká práva nemocný a jeho blízcí mají a jak se mohou podílet na rozhodování o péči.
Každý pacient i jeho blízcí mají právo na informace týkající se jeho zdravotního stavu. Zároveň má každý právo rozhodovat o tom, jaká zdravotní péče mu bude poskytnuta, respektive o tom, zda si doporučenou péči přeje nebo nepřeje. Dostatek informací, kterým člověk rozumí, je zásadní pro to, aby mohl dobře rozhodovat o poskytované zdravotní péči a budoucí léčbě.
I pro zdravého člověka, který aktuálně neřeší žádný závažnější zdravotní problém, může být užitečné zamyslet se nad tím, co by si pro sebe přál nebo nepřál, pokud by se dostal do stavu, kdy o sobě nebude schopen sám rozhodovat. To lze ovlivnit prostřednictvím tzv. dříve vysloveného přání, ale i tím, že svá přání probere se svými blízkými, kteří za něj budou v případě jeho indispozice rozhodovat.
Specifickou oblast představuje rozhodování o péči o děti a osoby s omezenou svéprávností, za které rozhodují jejich zákonní zástupci nebo opatrovníci.
V případě život limitujících onemocnění pak může nastat i situace, kdy jsou možnosti léčby vyčerpány a je třeba rozhodnout o ukončení nebo nezahájení zdravotní péče.
Pokud nejsou pacient či jeho blízcí s poskytovanou zdravotní péčí spokojeni nebo nejsou respektována jejich práva, existuje několik cest, jak mohou pacienti a jejich blízcí svá práva hájit.
Podkapitoly
Každý člověk má právo znát informace týkající se svého zdravotního stavu. Pro to, aby mohl pacient dobře rozhodovat o své budoucí léčbě, je zcela zásadní, aby rozhodnutí předcházel rozhovor s lékařem a nemocný měl k rozhodování dostatek informací.
Každý má právo svobodně rozhodovat o zdravotní péči, která mu bude poskytována. Zákon v tomto ohledu pamatuje i na situace, kdy o sobě člověk není schopen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu rozhodovat. Rozhodnutím lze ještě za života ovlivnit i to, jestli se člověk po své smrti stane dárcem orgánů nebo zda bude na jeho těle provedena pitva.
Dříve vyslovené přání je dokument, ve kterém každý občan České republiky starší 18 let může popsat, jakou léčbu a péči si do budoucna přeje nebo nepřeje, pokud bude například v dlouhodobém bezvědomí (kómatu), trpět syndromem demence v pokročilém stádiu nebo se ocitne v jakémkoliv jiném nepříznivém zdravotním stavu, kdy o sobě již nebude schopen rozhodovat.
Pokud se člověk dostane do stavu, kdy se nemůže vyjádřit k poskytované zdravotní péči, mohou za něj rozhodovat jiné osoby v rámci tzv. zástupného rozhodování. Rozhodnutí zástupce by přitom vždy měla vycházet z toho, co by si přál pacient, kdyby se k péči mohl vyjádřit, nikoliv z toho, co si přejí jeho blízcí.
Za nezletilé děti a osoby s omezenou svéprávností o péči rozhodují jejich zákonní zástupci, a to vždy s ohledem na nejlepší zájem pacienta, za kterého rozhodují. Při rozhodování by zároveň vždy měli zjišťovat a zohlednit názor samotného dítěte či opatrovance.
Při závažných onemocněních může nastat situace, kdy už další léčba není možná nebo kdy by pro nemocného přestavovala větší zátěž než přínos. Pak je třeba rozhodnout o limitaci péče. Rozhodování o nezahájení nebo ukončení určitého postupu v léčbě vyžaduje hledání konsensu mezi pacientem, lékařem i blízkými pacienta. I v tomto případě platí právo pacienta, případně jeho zástupců, o péči rozhodovat.
Stejně jako v jiných oblastech zdravotní péče může i v případě péče v závěru života nastat situace, kdy nejsou pacient či jeho blízcí s poskytovanou péčí spokojeni nebo jim není umožněno uplatňovat svá práva. Zákon v tomto ohledu pamatuje na ochranu těchto práv i jejich vymahatelnost.
