Setkání Podvečer
Pravidelná setkávání „Podvečer“ nabízejí pomoc a podporu pozůstalým. Je to prostor pro setkání lidí, kteří mají podobné zkušenosti a prožívají podobné životní období. V klidné a přívětivé atmosféře zde mohou sdílet své zkušenosti, starosti i radosti.
Setkání „Podvečer“ provozuje nezisková organizace Cesta domů, z. ú. v Praze. Setkání „Podvečer“ nabízí přátelskou a otevřenou atmosféru s posezením u čaje a kávy těm, kteří se vyrovnávají se ztrátou blízkého člověka.
Po ztrátě blízkého člověka, o kterého jste se dlouho starali, po jeho smrti a starostech kolem pohřbu na vás může situace náhle a velmi těžce dolehnout. Možná pocítíte bezmoc, vyčerpání, beznaděj a hluboký smutek. Ačkoliv po čase nejhorší bolesti pominou, stále znovu se k vám mohou vracet návaly smutku, možná i vzteku a zoufalství a vy se cítíte velmi osamělí. Nabízíme přívětivý prostor pro sdílení vašich prožitků, zkušeností, obav i radostí.
Setkání „Podvečer“:
- těší a pomáhá v těžké životní situaci
- pomáhají se zorientovat
- umožňuje sdílet pocity, obavy a zkušenosti s lidmi, kteří mají stejné starosti, či s těmi, kteří podobně těžké období prožili a přiměřeně zvládli
- pomáhá překonat nejistotu, izolaci a osamělost
Podívejte se na plánované termíny setkání „Podvečer” a vyberte si!
Pokud se rozhodnete zúčastnit nejbližšího chystaného setkání, přihlaste se nejpozději na začátku týdne před jeho konáním na e-mailu podvecer@cestadomu.cz.
Pokračujte ve čtení
Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka bychom měli pozůstalému nabídnout citovou oporu a projevit účast při jeho bolesti. Často se toho bojíme a nevíme, co máme říkat.
Děti přijímají zprávu o ztrátě někoho milého většinou daleko klidněji a vyrovnaněji, než si rodiče nebo jiní dospělí lidé kolem představují. Pomoc, kterou dětem v jejich smutku a truchlení máme poskytovat, nekončí sdělením oné smutné události nebo pohřbem, ale má pokračovat tak dlouho, jak dlouho se dítě s onou ztrátou vyrovnává. V období truchlení děti potřebují častěji než jindy ujišťovat, že jsme s nimi a že je máme rádi.
„Neexistují slova, která by popsala naprosté zoufalství, s nímž člověk vychází z porodnice s prázdnou náručí. S nímž jede autem domů a autosedačku, kterou nedávno koupil, má zavřenou v kufru, protože se na ni nedokáže podívat. S nímž zavře dveře do krásně nachystaného dětského pokojíčku a celé měsíce je znovu neotevře.“