Úvodní kapitola → Poslední dny a týdny (staré)
0 0

Co prožívají pečující?

Péče o umírající přináší řadu pocitů a situací, které mohou být velmi vysilující. Doprovázející by neměli zapomínat na svoje potřeby a umět si říct o pomoc.

Nejistota

Příbuzní a přátelé umírajícího si kladou otázky: Jak dlouho mám tu tíhu ještě nést? Jak dlouho to ještě vydržím? Nebo také: Kdy bude konečně milovaný člověk zbaven svého utrpení? Nejsem bezcitný, když už mu přeji smrt?

Myšlenky, které vás možná děsí, jsou ale zcela pochopitelné a normální. Je důležité, abyste také pečovali o sebe, abyste si našli čas pro přátele, abyste načerpali nové síly k další péči a doprovázení.

Starosti

Když budete směřovat svými myšlenkami příliš daleko do budoucnosti a dělat si starosti, jak dlouho to ještě můžete unést, bude vás to víc zatěžovat, než když budete žít přítomností. Přítomný okamžik snášíme lehčeji, než když přemýšlíme nad nejistou budoucností. Takové úvahy nám sílu spíše berou.

Doprovázení v době umírání vás může dostat na hranice vlastních sil. I když většinou zjistíte, že máte více sil, než jste si představovali, je to pro vás těžké. Doléhá na vás mnoho rozličných nejistot: praktické otázky kolem vlastní ošetřovatelské péče, organizování a zařizování, pak nejistota, jak a jestli to půjde dál, obava, zda vystačíte se silami, a konečně strach před okamžikem smrti.

Kromě toho vyvolává umírání také četné pocity smutku, strachu, pochybností, zlosti a bezmoci. Pečující často ztrácí půdu pod nohama, žijí ve zcela jiném světě.

Podpora

Právě kvůli tomu všemu potřebujete jako doprovázející příbuzní účinnou pomoc a podporu. Cítíte, že musíte vydržet, vždyť jsme pro umírajícího nesmírně důležití a nepostradatelní.
Pomoc může být různá: jednou zcela praktická pomoc při nakupování nebo vaření, jindy uvítáte, když někdo další zůstane po nějaký čas u umírajícího, abyste se sami mohli zase postavit na nohy. Někdy si naléhavě potřebujete popovídat s někým, s nímž můžete mluvit o svých starostech a obavách. Často pomůže rozmluva s někým, kdo je v podobné situaci, nebo s někým, kdo v takové situaci byl a zvládl ji.

Nemusíte na všechno stačit sami. Můžete být umírajícímu užitečnějšími pomocníky až poté, co jste se věnovali sami sobě, obnovili a načerpali síly. Nebojte se tedy požádat druhé lidi o pomoc. Zeptejte se přátel nebo sousedů tak, aby mohli svobodně a s čistým svědomím odpovědět ano nebo ne. Když dáte druhým najevo, že je potřebujete, pomohou obvykle rádi.