Včera zemřela maminka

Tak už se i já můžu zařadit mezi lidi, kterým umřela maminka. Vím, že byla nemocná, ale já pořád věřila, ale začnu od začátku.
Moje máma měla už i rakovinu, se kterou si celkem dobře poradila, přežila mého bráchu, což ji vyřadilo na několik měsíců úplně, ale před rokem a půl prodělala cévní mozkovou příhodu. Stalo se jo to cestou z dovolené, vezla ji z nádraží sanita, pak ji pustili domů, že prý únava. Od té doby bolesti hlavy na denním pořádku, pak začala padat a pořád padala a omlouvala to tím, že fouká a nutí jo to utíkat, je moc horko, je po dešti a klouze nebo už je holt stará a nemotorna. Pak v listopadu minulého roku spadla cestou z WC na kachličky a už se bez asistence nepostavila
Začala mluvit z cesty, pořád padala, posouvala se jen po centimetrech, místy úplně mimo. Vaskulární demence se skokovitym nástupem a těžkým průběhem. Dostala se do Domova důchodců, kde jo po 9 dnech vezla rychlá, že prý ji nemohli probrat, spavá, tak tam si polezela dva týdny. Já za ní byla, prý místy má průjem a místy zácpu, demence tam je. Den před Vánoci byla propuštěna do domácího léčení do Domova a od té doby to bylo takový chvilku líp a chvilku hůř, hned líp a hned hůř. Někdy nás poznala a někdy ne. Poslední týdny špatně artikulovala, nedokázala se vůbec zvednout, pořád v lehu, někdy jen spala celé dny. Někdy bylo líp. Předevčírem mi volali, že zase v nemocnici, že jako předtím, spavá a nemohli ji stabilizovat. Včera (já si musela zavolat), mi oznámili, ráno po desáté zemřela. Já to vlastně čekala, to už nebyl život, bylo to vykoupeni, ale stejně. Teď mi jakoby docvaklo naplno a já bulim jako želva. V prosinci v nemocnici mi maminka řekla, že se nám vrátí, té se těší až půjdeme v lete s jejím vnukem (mým synem) na procházku do parku, už k tomu nedošlo. Úplně to bylo ale tak, že už neměla motivaci, snahu nebo jak to nazvat bojovat, jít dál, nevím. Demence je nejhorší, co asi může být. Dokud žila tak mi naskakovaly ty týdny, kdy byla nemocná, to už nevymazu. Jako bych nevěřila, že někdy byla zdravá, jako by to jen hrála. To mám zase myslenky..teď spíš vzpomínám .a hezké chvíle a je to těžké.