Výsledky hledání

Při stáži v USA poznala, jak funguje prosazování zájmů neziskových organizací v oblasti hospicové a paliativní péče.

„Největší dar, jaký člověk může svému blízkému dát, je společný čas. Sdílení. I kdyby měl člověk jen být nablízku. Naslouchat. A nebát se otevřít jakékoli téma.

Domácí hospice mají nově k dispozici Standardy mobilní specializované paliativní péče. Jejich cílem je, aby se klienti setkávali se stejnými principy a postupy u kteréhokoli poskytovatele v Česku.

Nedávno jsme poukazovali na podmínku znemožňující čerpání dávky dlouhodobého ošetřovného, a to nutnost minimálně 7denní hospitalizace pacienta.

Vždycky jsem se bála okamžiku, kdy lékař mé mamince řekne „už vám nemáme co nabídnout“.

Jsem dramatička, autorka rozhlasových her, filmová a televizní scenáristka. Také jsem členka Klubu přátel Cesty domů. V Cestě domů pracuje několik mých známých. Máme k sobě tedy blízko.

„Největším nebezpečím ve všech závažných situacích je, když se o věcech nemluví,“ říká primářka mobilního hospice Cesta domů Irena Závadová.

Když jsme se dozvěděli diagnózu naší maminky, s vděčností jsme se sestrou četly příběhy lidí, kteří prošli podobnou zkušeností. Každý článek s kapkou naděje pro nás byl velmi povzbudivý.

Lékařka Magdalena Vlachová a zdravotní sestra Jitka Kosíková se potkaly při práci v domácím hospici Cesta domů.

„Od samého počátku jsme se dívali ven: nechtěli jsme být objeviteli něčeho již objeveného,“ vzpomíná Martina Špinková, první ředitelka Cesty domů a později také šéfredaktorka Nakladatelství Cesta d