Dneska na Vaším článkem pláču. Mám vedle sebe přítele a on končí svůj život. Nemáme podporu z rodiny, jsem na to sama. Je to ještě dva dny co mě vynášel do nebes, povídal si se mnou, děkoval mi, ale taky se jako se mnou rozloučil. Pak se něco stalo, od té doby mě nenávidí, nenechá na sebe šáhnout, nepřijímá ode mě léky, nespí, nejí. Nenávidím ho a zároveň miluji celým svým srdcem. I já vím, že mi bude tak jako Vám chybět. Jsme spolu dvacet let 24 hodin denně. Vždy jsme si měli o čem povídat, smát se, zlobit se na sebe, ale byli jsme na všechno spolu. Teď tu je vedle mě, ale jakoby nebyl.
