Dobrý den,
10.9. mi zemřela maminka.Je to pro mě hrozný šok, nedokážu si představit, že už tu nikdy nebude.Moji maminku trápily bolesti břicha, už pár měsíců,byla na různých vyšetřeních a vše bylo v pořádku,jen se přišlo v jícnu na zánět,který se zalečil. Dva dny před smrtí mi volala, že jí je zle, že už tohle kdysi měla, jestli bych ji přijela z práce píchnout injekci (obě jsme zdravotní sestry).To se jí ulevilo,ale odpoledne jí bylo opět zle ,tak jsem zavelela, že musí do nemocnice
Mám pořád před očima,jak se s ní loučím,obejmula jsem jí a řekla,že to bude určitě dobrý, že se brzy vrátí domů.
Už se nevrátila..Večer jsem s ní ještě mluvila, řikala, že čekají na výsledky z CT břicha ,pak mi volal doktor,že mamku musí rychle operovat.. Neprůchodné tenké střevo, srůsty a kýla v jednom, že nechápe,jak to mohla vydržet, jiný lidí by tu bolest nevydrželi..Hned na to,jsem ji psala, že už všechno vím,že na ni všichni myslíme a máme jí moc rádi,ale už si to nestihla přečíst. Ráno mi doktor řekl,že operace dopadla dobře,že mamka pospavá a že mi zachvilku ještě zavolá, až dodělá vizitu Už nevolal,jela jsem tam odpoledne a bylo mi sděleno, že mamka po operaci vstala a najednou začala kolabovat, různá vyšetření, vzali mě na ARO, paní doktorka mi řekla,že tohle ještě nezažili, že mamka nemá žádný bílý krvinky,což znamenalo otravu krve.
Dovedli mě za ní..byla v umělém spánku, napojená na různé přístroje.Hladila jsem jí, brečela a prosila jí, ať bojuje..to bylo v pátek a v sobotu ráno mi doktorka volala,že maminka v noci zemřela.. Všichni doktoři tam z toho byli šoku,nakonec jsem si volala dodatečně o výsledky z krve a byla to masivní otrava krve střevní bakterií..
Nemůžu se s tím vyrovnat,vyčitám si, že jsem to nechala zajít takhle daleko.. že mě to nenapadlo..
Už nemám nikoho,tatínek mi zemřel na rakovinu před šesti lety,ten taky pořád říkal, že to bude dobrý a nechtěl na žádné vyšetření,jezdil jako řidič sanitky a taky si vyčitám, že jsem si nedupla a nedostala ho na vyšetření dřív.Tady jsem se zařekla, že kdyby měla mít mamka zdravotní problémy,budu to řešit hned a nenechám se odbýt..Beru to jako svoje selhání, nemůžu se zbavit pocitu viny.
Vím, že kdyby maminka mohla ,řekla by mi:
Holčičko moje,ty za nic nemůžeš.
Ale já se přes to nemůžu prostě přenést..