Jestli jste četla, co jsem tu napsala, tak asi musíte chápat, že nemůžu pracovat, pochopitelně (ani jsem nikdy nemohla, jsem nemocná od dětství) a že nemám jak ani za co žít... závisla jsem na rodině, jak materiálně, tak veškerou pomocí a péčí o mě... takže prostě nemám jak tu být. neptjete se mě co budu dělat, když píšu, že jsem na tom tak, že se nemám jak zachránit ani nemám koho už poprosit o pomoc... proto jsem na tom samozřejmě i psychicky strašně a zdravotně, to ani nemluvím. Jo a jsem bez jídla už.. co si jako myslíte, já tu píšu že se nemám jak zachránit a jediný, co je, že mě tu politujete nebo tomu někdo dá "laik". To mě opravdu nezachání, naopak je to pro mě šílené zjištění... že jsou lidé až takhle lhostejní a nechá mě tu společnost úplně zbytečně umřít... asi hladem, protože jsem nepřila na to, jak se zabít, bezbolestně, abych netrpěla a jen se nepoškodila, což se bohuže sebevrahům často děje. Jenže v největším zoufalství člověk to stejně udělá, protože prostě není zbytí a nebude čekat na smrt hlady... Nejvíc jsem se bála přesně tohoto, že na to vše zůstanu sama a nebudu mít nikoho žádnou oporu a pomoc umřu tu kvůli tomu a sama... a přesně to se děje. A to nejsem smrtelně nemocná, ale jsem vážně nemocná a dlouhodobě na tom zle a už prostě bez všech a bez pomoci bez které se vůbec neobejdu a nemám jediný důvod žít, mám jen milion důvodů proč umřít, nemám na zemi nic než peklo a nekonečné utrpení... Nemám ani léčby, protože se ani nedostanu k doktorům, takže se samozřejmě můj stav jen zhoršil a nepostarám se vůbec o sebe a svůj život a všem je to jak vidět úplně putna. Klidně mě tu v tom svět nechal, tak jak to asi tak dopadne...
In reply to Mourinka, musí to byť pre vás by Anonym (neověřeno)