Zdravím vás p.Dominiku.. no abych řekla pravdu, někdy se i sama sobě divím a říkám si, jak jsem ty dva roky mohla přežít. Je to těžké, není den, kdybych si ten osudný den nepřipomnela a neřekla si, proč? Nejhorší na tom všem je, ze jich se daný problém ani netykal, tak jako ostatních lidi, kteří ten den umreli. Jen šli proste na oslavu a už se nám nevratili. Myšlenka na to, jak odešli, mě dohání k šílenství.. moje neteř, 11 rocku měla, tak stará, jak můj syn, má sestra, můj Svagr, bože mladí, zdraví, krasni lidé… moje nejmladší dcerka, je ani nepozná.. je to ….. strašne, bolestivé, tragické.. ani jedno nevystihuje to, co cítím.. je fajn, napsat si tady s lidmi, kteří prožívají stejnou bolest, číst, jak ostatním není utrpení cizích lhostejné. Na chvíli to člověku pomůže.. přeji i vám mnoho sil a hlavně zdraví
In reply to Pani Michaelo,obdivuju vas by Anonym (neověřeno)