Milá Kiko,
zažila jsem smrt manžela, když mi bylo 36 let. Děti už jsem měla větší, ale dobře si pamatuji na bolest, samotu a pocit, že moji kluci - tenkrát dospívali - byli ošizeni o tátu a já že je nedokážu ochránit, když budu sama. A zvládla jsem to. Vy to, Kiko, zvládnete taky. Máme v sobě sílu, o které ještě nevíte, ale máte ji. Nejhorší je první rok, všechny události poprvé bez muže .... Naučila jsem se, že nejtěžší je být trpělivá, protože nic nejde změnit a smutek a truchlení urychlit. A ačkoliv se vám to teď zdá nemožné, čeká vás ještě hodně pěkných zážitků v životě. Bude to už jiné, ale život leží před vámi a vašimi dětmi. Věřte. Hodně sil, Kiko.
In reply to Dobrý deň navštívila som by Anonym (neověřeno)