Milá Kristínko, to mě velmi mrzí, že Vám manžel zemřel. Chápu Vaší bolest, můj manžel mi zemřel na podzim loňského roku. Zemřel mi doma, starala jsem se o něj až do konce. Zůstala jsem sama, bolest je stále veliká. Bohužel nikdo nemůže bolest zmírnit, chce to jen čas...zkusila jsem začít znovu malovat, změnila jsem práci, rozhodla jsem se, že prodám náš dům, koupím byt a odejdu úplně pryč. Je to ale těžké, bolestivé, ale cítím, že musím jít dál kvůli svým dětem, kamarádům, vnoučatům. Mám vše před sebou, jak to zvládnu nevím, ale vím, že musím. Pořád vzpomínám, bolí to, ale musím se s tím poprat sama. Držím Vám palce, zkuste si najít něco, co by Vás bavilo, alespoň chvilku denně zaměstnat hlavu něčím jiným, jde to těžko, ale jde to. Věnujte se dětem, moc Vás potřebují. Kontaktujte dobré kamarády, kteří Vás nebudou litovat, ale budou chvilku s Vámi a budou Vás jen poslouchat. Moc takových lidí není, já mám tři a jsem a to šťastná....Váš život nekončí, naopak., má smysl, ale bude už jiný. Držím Vám palce! Zdraví Ivka
