Moje milovaná maminka zemřela před pár dny na těžkou mrtvici. Stále to nemůžu pobrat. Sedm let se obětavě starala o tatínka, kterému se zhoršovala demence, poslední roky byl inkontinentní a ztěžka se pohyboval. Maminka ho nechtěla dát do žádného zařízení, i pečovatelku odmítala a moje pomoc byla omezená na víkendové návštěvy, jelikož bydlím s rodinou daleko. Dosloužila mu do konce. Jeho odchod nesla velmi těžce, však spolu byli přes 60let! Když to vypadalo, že si konečně může trochu odpočinout a více užít vnoučat, přišla těžká rána. V nemocnici nás už moc nevnímala, jen spala. Moc mě mrzí, že jsem jí nebyla víc ku pomoci po odchodu tatínka a nestihla jí říct, jak moc jí mám ráda a že si vážím všeho, co pro nás celý život dělala. Byl to nejhodnější a nejpracovitější člověk, kterého jsem poznala. Maminko, odpusť mi, prosím a děkuji za vše. Moc mi chybíš.