Ahoj všem, už jsem tu psala, přesto bych teď ráda navázala kontakt s někým, kdo je na tom stejně a prožívá totéž co já. Před půl rokem mi umřela maminka. Bylo to náhlé, ale ne uplně neočekávané. Nejspíš právě proto jsem to nervama ustála. Přesto však cítím velký smutek, ne uplně každodenní, přesto teď, zvlášť ještě jak začíná hezké počasí, to na mě doléhá více, protože s teplým počasím mám spojené vzpomínky s maminkou o to víc (jezdila jsem k ní na venkov a trávily spolu hezký čas). Žiju poměrně spokojený život, přesto tím, že svojí vlastní rodinu nemám, tak se cítím více osamocená než jiní, co prožívají stejné trápení, avšak mají své děti, partnery a nejsou na to tak uplně sami. Já na to sama jsem. Ano, mám sourozence a jejich rodiny, mám tatínka, ale ve výsledku jsem opravdu sama. Přece jen oni už mají své životy a k mamince neměli takové vazby. Proto kdyby tu byla nějaká holka/žena, která je taky sama a zažila totéž co já, moc ráda s ní budu ve spojení. Nejde ani tak o to brečet si do dlaní a plácat se v minulosti, spíš se podpořit, sdělovat si pocity a postupně se tím probojovávat. Pokud tam někde jsi, budu ráda, když napíšeš. M.