Dobrý den,
můj příběh bolesti začal před 3 lety. Rozvod odchod manžela a vyrovnat se s tím. Po roce měla dcera smrtelnou autonehodu. Nikdy nezapomenu večer kdy mi policie přišla oznámit smrt mé dcery. Zhroutila jsem se a trvalo dlouho než jsem dokázala znovu žít bez ní. Pomáhala mi maminka a psycholog sama bych tu sílu nenašla. Maminka se trápila a odcházela před očima . Její věta nechci už tady být všichni odchází je nespravedlivé . Snažila jsem se pomáhat ,ale odmítala. Byla nemocná s plícema a chodila na vyšetření. Nikdy mi nechtěla ukázat výsledky vyšetření schovávala je a to byl důvod k našim rozepřím. Donutit ji jít se mnou k lékaři nešlo musela bych použít násilí . Volala jsem jejím lékařům ,ale bez jejího písemného povolení to bylo nemožné.
Před dvěma měsíci mi jednou večer zavolala a hned jsem jela k ní domů a volala sanitku. Od té doby jsem jí neviděla . Zákaz návštěv covid ! Chodila jsem za ní obden jen za dveře a při jedné návštěvě mi lékař oznámil ,že maminka má rakovinu s metastázami .Ptala jsem jak budou léčit a zda podstoupí operaci. Odpověď byly bolestivá NE NEBUDOU! Maminka prý při úplném vědomí odmítla jakoukoliv léčbu ,jakékoliv další vyšetření a operace by byla pro ní příliš těžká. Maminka odcházela ,nechtěla žít. To bylo to co mi tajila a co nechtěla abych věděla .
V jejím stavu mi povolili jednu návštěvu na půl hodiny po skoro měsíci. Nepoznávala mě a bylo to bolestivé ,ale měla jsem jí a byla jen moje v mé náruči a objetí. Nikdo nevěděl, jak dlouho bude mezi námi a tak jsem zřizovala převoz do hospicu ,kde by návštěvy byly možné a pro ní by to bylo daleko příjemnější .Těšila jsem se ,že konečně budu v posledních dnech s ní . Vše se zkomplikovalo její zdravotní stav se hodně zhoršil během jednoho dne a maminka zůstala v nemocnici .
Má okamžitá návštěva nemocnice bez možnosti jí vidět byla poslední. Po mém odchodu mi volali, že maminka zemřela. Obrovský šok !! Žádné rozloučení !
Od té doby cítím obrovskou samotu , bolest a odmítám se s někým stýkat. Mám okolo sebe bublinu a nechci z ní ven. Ztráta obou je tak obrovská a nezvladatelná . Můj den je z pláče a spaní. Mám pomoc lékaře a tak věřím ,že začnu zase žít i když s bolestí v srdci.
Nejen sobě ,ale i všem kdo mají tuhle bolest držím palce na zlepšení a hladím duši.