Paní Pavlo, nejprve bych vám chtěla vyjádřit upřímnou soustrast. Smutek který prožíváte už tak dlouhou dobu si asi vůbec neumím představit. Tohle by se stávat nemělo, aby děti odcházely dřív než rodiče. Neumím zmírnit vaši bolest, nemám ani radu, jak se s tím vším vyrovnat. Také se trápím a hledám způsob jak alespoň trochu fungovat a popravdě musím přiznat, že mi to vůbec nejde. Dnešní den je jistě vic smutný a zlý, jestli vůbec jsou dny kdy se cítíte lip. Paní Pavlo, nejste v tom sama. Je nás vic, těch kteří se nějak nedokáží smířit s osudem. Ani to vám nepomůže, ale snad alespoň trocha porozumění a vědomí, že na vás někdo myslí, malinko zmírní smutek a samotu. Snad někdy bude líp, alespoň se to říká. Jatomu tedy moc nevěřím, ale snažím se doufat. Držte se, pani Pavlo....
In reply to Toto období je pro mne též by Anonym (neověřeno)