Milá paní Ivo, přesně vím, co prožíváte. Mám to za sebou. Vím, že se strašně bojíte, ale PROSÍM, žijte okamžikem. Pečujte, držte za ruku, mluvte, mlčte, hlaďte... to co přijde bude hrůza, ale s tím nic nenaděláte. Každý okamžik, každé slovo, každý dotek - to bude to, co Vám pomůže tu hrůzu pak nějak zvládnout. Neumím Vám pomoci, ono to ani nejde, ale vědomí, že jste každou chviličku držela manžela za ruku, že nebyl sám, že jste mu byla oporou - nepomůže to, ale budete vědět, že jste udělala všechno, co bylo ve Vašich silách. Ivo, napište mi kdyžtak přes kontakt, pokud by Vám to pomohlo. Je to těžké, strašně moc, ale buďte s manželem, hroutit se a plakat budete, až to trápení skončí, teď na to není čas! Teď je to na Vás, pomozte mu odejít v klidu, věřte mi, nepomůže to Vám, ale Vašemu manželovi ano, a to je teď důležité! Minuta po minutě, hodina po hodině.... Držte se, manžel si to zaslouží, hroutit se budete až potom. A to co bude potom, budete řešit až potom.
In reply to Milá paní Lenko, by Anonym (neověřeno)