Milá paní Lenko,
děkuji Vám za to jste napsala, umírá mi manžel, máme jej doma a pečujeme celá rodina. Jak už jsem četla i v jiných článcích, nevím, jak tento fakt přijmout, je to ode zdi ke zdi. Když jsem sama, chvíli brečím, vztekám se, neumím si poradit s bezmocí pomoci více...bojím se, co bude, až zemře, bojím se, že ho už neuvidím, neuslyším, neucítím...co dál? Nevím...,ale bojím se, strach je hrozná emoce...Zdraví Iva
In reply to Tuhle otázku, proč, si kladu by Anonym (neověřeno)