Dobrý večer, je po půlnoci ale já cítím povinnost sem napsat ,snad jako jiskřička naděje ,že zase někdy bude dobře. Dnes je to nebo vlastně již včera to bylo 3 měsíce ,kdy mě opustil můj zlatý, milovaný , nej , nej , nej manžel. Vždy v slzách a zoufalá otvírám tyto stránky ,abych našla pomoc a radu jak dál. Čtu smutné příběhy a brečím tak dlouho až z toho vyčerpáním konečně usnu. Dnešního dne jsem se bála ,a také to podle toho dopadlo. Celý den jsem probrečela. Měli jsme s manželem firmu a dnešní den byl náročný i v tom,že jsem s partnery řešila přepisování detailů firmy , nové ičo , nový dič...... hrůza , něco co fungovalo k naší radostni 32 let prochází takovou změnou. Byli jsme spolu 24 hodin denně , celé ty roky. Nemusím Vám asi popisovat to zoufalství , které na mě ,stejně jako na Vás padá. Ten druhý, v našich srdcích vždy první, nám chybí každou vteřinu, kterou bez nich musíme prožívat. Jak žít ,když Vás ten nejdražší už nikdy neobejme , nechytí za ruku a neřekne neboj zlatíčko to bude dobré. Nevím jak to bude dál, ale chci Vám říct,že když mi večer bylo úplně nejhůř , ozval se manželův nejlepší kamarád a světe zboř se , po dvou hodinách hovoru jsem se poprvé za tři měsíce smála, Když jsme domluvili ,ozvala se kamarádka, že si určitě musím přijít oňuchlat štěňata a ještě to vylepšila zasláním videa. Co mi přinesl tento večer ? Poznání ,že lidé kolem nás , o kterých si myslíme ,že je vlastně vůbec nezajímáme , na nás myslí , jenom se bojí, aby nám ještě víc neublížili . Nevědí co říct co udělat. A ruku na srdce , co také můžou ? Nic. Při pozdravu se rozbrečíme , protože si nemůžeme pomoct a co oni mají dělat. Tak se raději odmlčí a nejsou. Dnes večer mi bylo docela fajn. Vím, že přijde ráno a zase bude všechna ta hrůza zpátky , ale také už vím , že můžou přijít okamžiky hezké ,kdy nebudu cítit tu ubíjející bolest. Kdyby taky se mnou mohl být, řekl by mi netrap se něčím co nemůžeš změnit a jdi dál , jenom tak můžou věci fungovat. J
A já se snažím a snažit se budu dál a budu doufat ,že mě vidí a je zase pyšný , že si vybral zrovna mě, holku do pohody i nepohody. Vím ,že to dám ,vím ,že by to tak chtěl a po dnešku vím ,že je to možné. Je tady se mnou ,navždy bude a tu ruku kterou mě nemůže obejmout drží nad mojí hlavou jako ochranu před vším špatným. Držím palce nám Všem, abysme to nejhorší období přečkali, a aby i pro nás zase vyšlo slunce. Máme soustu důvodů aby to tak bylo. Děti , vnoučata , rodiče . Ti všichni na nás spoléhají a potřebují nás.
Přeji dobrou klidnou noc a jasná rána.
