Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Misel
  (kontaktovat autora příběhu)
5. srpna 2021
Dobrý den milá katko, ono je to tak jak píšete, smutek, bolest a to vše s tím spojené musí člověk zvládnout sám a ikdyz mi manžel říká, vše bude dobre ... a další podle mého zrovna teď žvásty, říkám si, ze tohle nikdy nepolevi.. i já si říkám ze Lucka s rodinou jen někam odjeli a ze se mi vrátí, ale čím déle to trvá, tím hůř se mi tomu věří.. i mě moc chybí, bude to rok, chystám se jít zapálit v neděli svíčky k tomu domu a už teď mě z toho bolí břicho. Každou sobotu chodím na hřbitov a je mi strašně, moc mi chybí, tolik věci bych jim chtěla říct, tolik moc je chtěla obejmout nebo aspoň slyšet jejich hlas... dneska prší, je chladno konečně, ideální počasí pro mě, to teplo, ty lidi všude, ne to nemusím, mám rada ústraní obzvlášť teď.. a děti? Ty člověku dodají sílu, ale někdy i pohled na ne mě rozbreci. Koukám a říkám si ze bych moc chtěla aby je Lucka poznala, aby viděla jak rostou a další věci s tím spojené.. je pořad o čem mluvit a o čem přemýšlet.. myslím i na vás i na vaše děti a na vaši ztrátu... ta bolest a stesk po těch co nám tolik chybí je někdy opravdu hrozná... buďte opatrná na sebe i na ty které milujete a někdy zase napiste

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?