Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Misel
  (kontaktovat autora příběhu)
20. května 2021
Dobrý den, tak to jsem ráda, že nejste sama a máte děti a že vám někdo zůstal o koho se můžete opřít. Ten smutek a bolest který zazivate a snažíte se to skrývat úplně chápu i já to mám doma obdobné. Děti když mě vidí plakát, přijdou a ptají se maminko ty brečíš proč? Těžko se to vysvětluje ještě když jsou tak malý, syn má pět a dcerka tři roky.. říkám si všechno je špatně...úplně všechno ...přeji vám upřímně od srdce i vašim dětem ať je vám, jak to říct, prostě co nejdřív dobře, lépe, líp jak teď....ikdyz to vlastně nikdy nepřejde, snad bude časem jen trochu lépe ...

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?