Dobry den pani Svetlano, pracuju jako kucharka, bohuzel ne v dobrem kolektivu, prace je velmi fyzicky narocna a stravit spatny temer rodinny podnik bylo uz predtim psychicky narocne na hranici unosnosti.Manzel si posledni tri roky pral abych si nasla praci jinou mene narocnou, rikal mi ze si nicim zivot a zdravi, pandemie vse trochu zamotala, v listopadu jsme ziskali k nasemu malickemu bydleni dalsich 50 m mel obrovskou radost ze uz budu mit vic klidu, tesil se ze si od poloviny cervna vezmu konecne po temer 7 letech dovolenou a ze se zabydlime, ze budeme spolu, tesil se az se otevrou obchody jak vsechno dokoupime, mam trosku zdravotni problemy a on se vzdycky bal abych to vydrzela pral si abych co nejdrive v te praci skoncila, videl ze me to trapi a fyzicky nici.Tolik mi pomahal to vsechno prekonat tim ze byl vedle me, vzdycky tu byl pro me...milovala jsem ho nade vsechno, byl to muj ochranitel byl to muj velky maly kluk , daval mi energii s silu ucil me videt veci pozitivne, bal se o me a o me zdravi, bal se o nase pejsky byli jsme vsude spolu porad ....mam strach zit bez jeho ochrany, mam strach jit do obchodu bez jeho drzeni za ruku....
In reply to Paní Hanny, taky neuklízím, by Anonym (neověřeno)