Dobry den pani Svetlano je to hodne podobne....vim ze i vas to moc boli, ja se den ode dne citim hur a hur vubec nevim odkud zacit,neuklizim, nejsem schopna udelat cokoliv, nemam silu, ale nevidim jediny duvod proc to udelat, nakrmim pejsky, mazlim je ale cim vic se oni tuli,a potrebuji moje pohlazeni, tim vic se me zmocnuje vetsi a vetsi zoufalstvi, nemuzu jist, nejsem schopna se odpoutat od faktu ze uz se nikdy, nikdy nevrati.A uz porad budu sama bez neho, kolik let? Kolik let si mam jeste rikat jak strasne mi chybi.Dcera se o me boji a prosi me at se snazim vzdycky ji to slibim ale vim ze lzu.Snazit se muzu ale telo neposloucha.Brecim porad a porad a porad mu rikam at mi da silu a ze byl pro me strasne dulezity a ze na nej nikdy nezapomenu.....
In reply to Milá Hanny, to snad ani není by Anonym (neověřeno)