Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
20. května 2021
Je mi to uprimne a moc lito jsem na tom stejne jindy absolutne upravene choulostivy pedant na poradek,
ted je mi to uplne jedno nejsem schopna 10 po smrti manzela umyt si vlasy, necesu se, vykoupat je nadlidsky vykon, mam problem uvarit si caj, snist dva namocene suchary, v pondeli bych se po dvou tydnech chtela vratit do prace ktera je fyzicky velmi narocna, do prace z prace me manzel vozil, a predstava ze se na me budu u auta,usmivat jako to bylo kazdy den me nici a mam strach ze to nezvladnu.Uz se nebudu tesit na patek odpoledne az skonci prace a mi spolu budeme cely vikend, ted se bojim te samoty a prazdnoty, bojim se kazde rano opustit dva male pejsky ktere nade vse miloval a oni jeho.Byl skoro cely den s nim.Taky jim strasne chybi dnes jsem s nimi absolvovala drapky trhalo mi to srdce protoze vzdy tam s nimi jezdil on, rada bych vam poprala najdete silu, ale vim ze js ji taky nenachazim, nefunguju, ve vasem pripade kdy mate maleho chlapecka musi byt bolest dvojnasobna,,urcite na vas myslim stejne jako na vsechny,ostatni zeny se stejnym osudem denne jsem na techto strankach, moc mi to pomaha...rady znamych neposloucham protoze oni nevedi, nevedi protoze neprozili....neznaji tu bolest ktera je skryta hluboko uvnitr...

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?